Jana Arcimovičová: To krásné ochutnávání tajemna

Na metody léčby, přicházející z Východu, u nás pohlížíme všelijak. Oslepeni dogmatem vědeckého výzkumu a materialismem podezíráme přírodu a životaběh z nedostatečnosti, ba nespolehlivosti. Zaklínadlem jsou data, studie, čísla. Postát chvíli v přírodě, na louce, v lese, vnímat, co nám živé organizmy z okolí sdělují, odkud k nám proudí energie bytí, už neumíme. Někdo však od dětství vnímá, že v bylinách, vodě a vzduchu (a někde dál)  najdeme to tajemství, o kterém jen tušíme, že jsme je kdysi znali. A hledáme.  Jako autorka a čtenářka zajímavých knih, publicistka, cestovatelka, tvůrkyně zdravých pokrmů, terapeutka, a taky bylinkářka Mgr. Jana Arcimovičová.

Kdy jste se prvně setkala s TCM, a samozřejmě alternativám dalším, co bylo impulzem, abyste se jim profesionálně věnovala?

Myslím, že se vztahem k bylinkám jsem se asi narodila. Již v dětství jsem znala spoustu rostlin, bavilo mě je poznávat, a dokonce jsem se učila, jen tak sama pro sebe, i jejich latinské názvy.  Nejspíš mě ovlivnilo i to, že moje babička některé bylinky používala a když je sušila na půdě pod střechou, vydávaly neodolatelnou tajemnou vůni. Bylo krásné začít to tajemno objevovat, ochutnávat, hledat. 

Jana Arcimovičová

Také Čína mi nejspíš byla dána do vínku. Už před 40 lety jsem na chvíli začala „koketovat“ s čínštinou a pak ještě několikrát, ale vždycky, vlastně až dosud, jsem zůstala jen na začátku. Ten jazyk je pro mě příliš velkou výzvou, ale stále lákavou. Fascinují mě příběhy a filozofie, které jsou skryty v čínských znacích, je to taková zvláštní moudrá hra, která je pro ty, kteří do ní proniknou, plná informací. Já tam sice jen nakukuji, ale i to mě nesmírně obohacuje. 

V roce 1988 jsem se dostala s přáteli z Českého svazu ochránců přírody do Vietnamu, který mi, stejně jako později další asijské země, učaroval. Až mě zaskočilo, že jsem se tam cítila jako doma. Dokonce i na tržišti, kde si ostatní zacpávali nos, jsem blaženě vnímala tu směsici vůní a pachů, která mi připadala tak nějak známá.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Jedna z knih, která mě tehdy do Vietnamu doprovázela, byla Pagoda na Vonící řece od Františka Šity, který prováděl farmakologický výzkum ve Vietnamu, Kambodži a Laosu. Krásný cestopis, který ve mně vzbudil touhu dozvědět se o orientálních metodách léčby něco víc. 

Rok po návratu z Vietnamu se mi narodilo druhé dítě, nebylo času nazbyt, natož na nějaké další studium, a tak to vypadalo, že zůstane jen u té touhy. 

Pak ale přišel ten impuls, na který se ptáte. U mé dcery se ve 3 letech objevily opakované záněty středního ucha. Její stav zpočátku trochu zlepšovaly bylinky a úprava jídelníčku, ale po určité době se projevilo časté užívání antibiotik, která jí byla rutinně předepisována, a zánět se stal chronickým. Konzultovala jsem její stav, kde se dalo, s lékaři i léčiteli, nicméně nic dlouhodobě nepomáhalo. Bylo jasné, že musím hledat řešení jinde. A pak jsem uviděla inzerát Československé SinoBiologické společnosti. Život mě tak doslova nakopnul, abych šla studovat to, co se mi pak do jisté míry stalo osudem. 

Hodně jezdíte po světě. Jak je na tom TCM jinde, s čím se setkáváte? Popularita, údiv, samozřejmost…?

Na svých cestách především po Asii se zaměřuji hlavně na poznávání lidí a historie v zemi, po které cestuji. Jak se svět globalizuje, tak se některé zvyky bohužel vytrácejí a s nimi i lidová medicína. Proto si myslím, že je podstatné zachovat toto tradiční léčitelství a jeho metody a využívat zkušeností, které se v jednotlivých místech předávají z generace na generaci.  V asijských zemích se v tržnicích běžně prodává celá řada bylin, z nichž některé používá i tradiční čínská medicína. Předpokládám, že mohou mít obdobné využití, ale k tomu, abych získala další informace, mi vždy bránila jazyková bariéra. 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Jiné to bylo na Srí Lance, kde většina lidí mluví anglicky, a tak jsem mohla nahlédnout aspoň pod pokličku ájurvédy, jejíž účinnost a jedinečné metody mě hluboce oslovily. Nesmírně zajímavé je také porovnání ájurvédy s tradiční čínskou medicínou. V této souvislosti je zajímavá kniha Tao and Dharma (1995), kterou napsali Robert Svoboda a Arnie Lade. Objevila jsem ji v knihovničce jednoho srílanského hotýlku a strávila s ní několik podnětných večerů.  

Zaměřujete se na zdravý životní styl a řekněme potraviny, úpravy a využívání stravy převážně podle dávných receptů a teorií. Má tato oblast pevné místo v dnešní nabídce nutričních poradců, koučů, kurzů, zaručených cest k optimální kondici?

Dnešní doba je přímo posedlá optimální kondicí, optimálním zdravím a optimální tělesnou hmotností. Moderní člověk žije rychle, rychle se stravuje, dělá extrémní sporty, pracuje na plný výkon a chce žít co nejdéle, aby mohl ještě delší dobu pracovat na plný výkon a co nejvíce toho zažít. Harmonie se bohužel kamsi vytrácí. Za nutričním poradcem jdou lidé především tehdy, když chtějí upravit tělesnou hmotnost nebo podávat ještě lepší výkony, a myslím, že tato jejich očekávání jsou většinou splněna. 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Masmédia nás pravidelně zásobují informacemi o tom, jak slavné osobnosti hubnou (a případně zase přibírají a pak zase hubnou), jaké podstoupily operace, aby měly dokonalý zadek, dokonalá prsa, dokonalý nos a vůbec všechno, nemluvě o změně pohlaví. Lidé jsou těmito zprávami doslova bombardováni, až se jim něco takového začne zdát normální. Jenže naše těla stárnou a sebedokonalejší chirurg s tím dlouhodobě nic nenadělá. Nehledě na to, že každá jizva je pro energii, která naším tělem prochází, určitým blokem. 

Podle tradiční čínské medicíny je střídání jinu a jangu zdrojem života. Je to ale i příčina stárnutí, na tomto světě není nic věčně, bez pohybu by se vše zastavilo a zaniklo. „Jinjangové přeměny čtyř ročních období jsou počátkem a koncem všech věcí a jsou podstatou smrti a života.“ (Huangdi Neijing)

Tradiční čínská medicína má v dietetice obecné ověřené postupy, ale každý z nás je jedinečný, a proto je důležitá správná diagnóza. Pokud má např. někdo osteoporózu, doporučí mu obvykle lékař nebo nutriční poradce, aby užíval doplňky výživy s vápníkem. To samozřejmě může pomoci, ale tradiční čínská medicína by posoudila jeho celkový stav, zaměřila by se především na jeho ledviny, hledala by příčinu problému. Co se týká dietetiky, doporučila by nejspíš takovému pacientovi, aby výrazně omezil sladké a zcela vynechal cukr, protože právě sladká chuť může dlouhodobě oslabovat ledviny, což se po určité době projeví na kostech. Ostatně u zubů, které jsou podle TČM prodloužením kostí, probíhá podobný proces.  

Tradiční čínská medicína se snaží najít ve všem harmonii, což platí i ve stravování. V případě zdravotních problémů nestačí jen upravit jídelníček, ale je třeba změnit přístup k jídlu. Soustředit se na jídlo, jíst pomalu, nemyslet přitom na nic jiného a nic jiného nedělat. Nejíst u televize. Celý náš život by měl být hledáním harmonie. Energie, které na nás působí během našeho života a v průběhu roku, ovlivnit nemůžeme, ale můžeme se jim přizpůsobit a sladit se s nimi. Proto bychom měli svůj jídelníček upravit také podle ročních období a podle svého věku. 

3MegaCam

Spolupracujete s lékaři západní medicíny, třeba gastroenterology? Farmaceuty?

Jsem publicistka a mým cílem je především předávat informace o tradiční čínské medicíně a alternativních metodách léčby. Pokud je třeba, konzultuji zdravotní problém, o kterém píši, s lékaři. Je to o to snadnější, že dnes se již poměrně dost lékařů věnuje i tradiční čínské medicíně. 

Studovala jste některou ze škol TCM v Česku? A v zahraničí?

Když jsem počátkem 90. let začala studovat TČM u Československé SinoBiologické společnosti, bylo mi řečeno, že je to studium na celý život. Tenkrát mě to zaskočilo, ale dnes vím, že to tak opravdu je. Za každými dvířky, která se podaří otevřít a postoupit jimi dál, je spousta dalších dvířek, spousta nikdy nekončících možností. Člověk vlastně nikdy nedostuduje, pořád se objevuje něco nového nebo dalšího. TČM podnítila také můj zájem o taoismus a buddhismus – a přibyla další neotevřená dvířka. Ale hledání je krásné. 

Je pro vás někdo vzorem, učitelem, příkladem, jak aplikovat TCM a alternativy?

Myslím, že každý člověk je jedinečný. Lidé, s kterými jsem se potkala a kteří mě ovlivnili, jsou součástí jakési mozaiky, jejíž každý prvek je nesmírně důležitý a kdyby chyběl, možná bych se stala někým jiným. Proto jsem velmi vděčná všem těm, díky nimž se u nás otevřely možnosti studia tradiční čínské medicíny, především MUDr. Lídě Bendové, jejíž nadšení se počátkem 90. let stala jakousi roznětkou pro rozvoj tradiční čínské medicíny u nás. Vážím si práce MUDr. Jozefa Luckého a dalších svých spolužáků ze „sinobiologie“, mnoha terapeutů i lékařů, jejichž seznam by byl opravdu dlouhý. 

Z čínských lékařů jsem měla možnost blíže poznat skvělou práci MUDr. Guo Li a MUDr. Wang Yingwu. Hluboce mě ovlivnil také prof. Bai Yunqiao, u něhož jsem studovala qigong a masáže qigong tuina a díky němuž jsem myslím pochopila, že „qi“ není jen jakýsi pojem, že tuto energii můžeme nejen vnímat, ale také s ní aktivně pracovat.  

Chtěla bych rovněž vyzdvihnout práci těch lékařů, kteří u nás začínali s akupunkturou v šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých letech, v době, kdy tu bylo ještě pole neorané a jistě nebylo jednoduché tyto netradiční metody prosadit. Byli to např. MUDr. Josef Vymazal, MUDr. Richard Umlauf, MUDr. Václav Kajdoš, Váš tatínek MUDr. Jaroslav Hovorka a někteří další. Postavili zde základy, na kterých pak mohli v devadesátých letech stavět další, ukázali, že akupunktura funguje a léčí. Tito akupunkturisté byli průkopníky, tehdy nebylo snadné měnit zakořeněný materialistický způsob myšlení. Dodnes se bohužel objevují názory, které účinnost akupunktury a tradiční čínské medicíny zpochybňují a poukazují na to, že nemají „materiální podklad“. Což je myslím v době překotných objevů v kvantové fyzice tvrzení hodné předminulého století. 

3MegaCam

Propojujete byliny, dietetiku, cvičení čchikung a další metody, je tato kombinace pro středoevropské typy přijatelná, účinná? 

Pokud lidé žijí v souladu s přírodou, nejspíš nebudou potřebovat žádné další metody k tomu, aby se jejich život zharmonizoval. Bohužel dnešní uspěchaná společnost, která se více či méně úspěšně snaží změnit člověka Homo sapiens na Homo economicus, nám v tom spíše brání. 

Metody tradiční čínské medicíny, ale i další alternativní postupy, se mohou při hledání harmonie velmi dobře uplatnit. Myslím, že přístup k nim je individuální, ale protože se povědomí o možných alternativách v naší společnosti zvyšuje, stanou se zřejmě tyto metody postupně ideálním řešením pro stále větší množství lidí.

Tradiční čínská medicína není jen léčba, já ji chápu i jako způsob života. Není to jen nějaká zázračná pilulka, kterou spolkneme a budeme zdraví, nebo pár jehliček, které vpíchneme do správných bodů, a stane se zázrak. I když člověk může mít po akupunktuře nebo po užívání bylin skvělý pocit, je třeba si uvědomit, že určitý zdravotní problém se obvykle vyvíjí poměrně dlouho a také hledání zdraví a harmonie je proces, přeměna, cesta. 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Např. pokud má člověk oslabenou slezinu (a to je v současné době častý problém) a změní jídelníček, nemusí zpočátku žádnou změnu zaznamenat. Slezina totiž může být natolik oslabená, že prostě nedokáže živiny lépe distribuovat. Ovšem pokud ji podpoříme třeba masáží tuina nebo akupunkturou, pozitivní změna se projeví rychleji. Byla jsem osobně přítomna v nemocnici u případu pacienta s výrazně oslabenou slezinou, kterého vyšetřoval prof. Bai Yunqiao. Ten zpočátku nedoporučil bylinnou léčbu na posílení sleziny, protože slezina již byla tak slabá, že by nedokázala byliny energeticky zpracovat. Pomohla čtrnáctidenní masáž qigong tuina a pak teprve mohly být nasazeny byliny.

Myslím, že pro naše zdraví je nejdůležitější psychická a fyzická pohoda. Tu může kromě dietetiky výrazně ovlivnit cvičení, ať už qigong nebo jóga, ale také chůze nebo plavání. Pohyb je velmi důležitý, na to ostatně poukazuje i čínské přísloví „Panty dveří, které se stále otvírají, nikdy nezrezaví. Voda, která teče, se nikdy nezkazí.“ 

Co vás v Číně zaujalo, je možné vnímat, že právě tady se začala rozvíjet TCM, a vnímají to tak Číňané?

Když jsem před 20 lety poprvé přijela do Číny, naivně jsem se domnívala, že každý Číňan musí znát alespoň základy tradiční čínské medicíny, ale brzy se ukázalo, že tomu tak není. Většina lidí tam ale používá některé známější byliny, často třeba gouqizi (kustovnice) nebo dazao (cicimek), popř. také některé metody, jako je např. guasha. 

Jednou, když jsem v Pekingu přišla do lékárny, prodavačka ani nepočkala, až jí řeknu, co chci, a začala mi nutit přístroj na měření tlaku. Vlastně ji ani nenapadlo, že bych se mohla zajímat o něco jiného než o západní medicínu. 

Většina lékáren v Pekingu nabízí jak západní medicínu, tak i čínské byliny ve formě tabletek nebo wanů. Jsou i speciální obchody, kde si můžete nechat odvážit čínská léčiva nebo vám je podle potřeby namíchají, ale třeba v Pekingu mi trvalo docela dlouho, než jsem takový obchod našla. Rozhodně není na každém rohu. 

Pozornost snad každého návštěvníka Číny upoutá i cvičení v parcích ve velkých městech, kde je už od svítání rušno. Scházejí se tam lidé všech věkových kategorií a většinou pak společně ve skupinách cvičí. Kromě qigongu, taji, kungfu se stále častěji věnují i modernímu tanci, aerobiku nebo běhu. 

Obrovským zážitkem pro mě bylo město Bozhou v provincii Anhui, které jsme s dcerou před sedmi lety navštívily. Lákaly nás tam dvě věci – jednak největší trh s léčivy tradiční čínské medicíny v Číně a jednak to, že se podle tradice poblíž narodil slavný lékař Hua Tuo (2. století). Byl to velmi vzdělaný člověk, který se dobře vyznal v akupunktuře, požehování i fytoterapii. Byl také prvním lékařem v Číně, který prováděl operace za použití anestetik.

Hua Tuo kladl velký důraz na kultivaci těla a navrhl systém hravého cvičení pěti zvířat wu qin xi, které napodobuje pohyby tygra, jelena, medvěda, opice a jeřába, jehož pomocí je možné dosáhnout souladu s přírodou. Hua Tuovu sestavu nám přímo na místě ukázal slavný Mistr Chuan Tong, se kterým jsme se tam seznámily a který ji denně cvičí v parku se svými žáky a za své umění obdržel řadu ocenění.

Trh s prostředky tradiční čínské medicíny V Bozhou existuje již více než tisíc let a zájemci si tam mohou vybrat asi ze dvou tisíc různých surovin a přípravků. Udává se, že společnosti, které sídlí a nakupují v Bozhou, se podílí asi dvěma třetinami na celkovém vývozu prostředků tradiční čínské medicíny z Číny. 

Může TCM a alternativní metody splynout se západní medicínou? Mohou se obohatit, aniž by ztrácely, nebo odmítaly hodnoty, a naopak je sdílely?

Rozhodně si nemyslím si, že by tradiční čínská medicína mohla během následujících let splynout se západní medicínou. K tomu zatím nejsou vytvořeny podmínky. Pokud chtějí dva nebo více partnerů spolupracovat, je třeba, aby se vzájemně respektovali. Osobně mám ale pocit, že tradiční čínská medicína a další alternativní metody jsou někdy bez znalosti věci účelově degradovány. Vzpomeňme si na změnový zákon č. 201/2017 Sb., který zavedl dvě nová nelékařská povolání – terapeut tradiční čínské medicíny a specialista tradiční čínské medicíny a stanovil jejich odbornou způsobilost. K tomu se ale odmítavě postavila Lékařská komora. A tak byla tato dvě povolání opět ze zákona vyškrtnuta. Nepředpokládám, že zákonodárci se zabývali tradiční čínskou medicínou natolik, aby to mohli odpovědně posoudit. A bohužel se nedomnívám ani, že se jí podrobněji zabývali lékaři, kteří k tomuto zákonu zaujali odmítavý postoj. 

Myslím proto, že doba ještě není na splynutí západní a tradiční čínské medicíny zralá. Na spolupráci ale určitě zralá je. Navíc na individuální bázi už tato spolupráce probíhá, někteří lékaři akceptují a někdy i podporují alternativní metody, mezi něž je zatím řazena i tradiční čínská medicína. Věřím, že se tato spolupráce bude dále rozvíjet tak, aby z toho měli prospěch především pacienti. 

Autor: Jan Hovorka

Foto: Archiv J. A.


Warning: Use of undefined constant rand - assumed 'rand' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /www/doc/www.tcmrevue.cz/www/wp-content/themes/ribbon/single.php on line 35