Oliver Šteindler: Kdo vezme odvahu a poskládá mozaiku? TCM může koexistovat se západní medicínou

(DOKONČENÍ – CELÝ ROZHOVOR) Příběh Olivera Šteindlera je v mnohém výjimečný a najdeme v něm několik rovin, jen zdánlivě od sebe vzdálených. Už od patnácti se připravoval na studium v zahraničí, pak padl výběr na Čínu. Ačkoli mu ještě zdaleka není třicet, má rozhled, zkušenosti a kvalifikaci, a hlavně budoucnost před sebou. Vystudoval a ovládá Tradiční čínskou medicínu (TCM), je schopen nejen léčit, ale také připravovat studie a analýzy na nejrůznější témata v různých zemích, začíná působit v médiích. Chápe svět jako otevřený prostor, nabízející propojení nejen terapeutických metod, ale i kultury, umění, politiky, nejmodernějších technologií. 


Tři roky jste studoval i TCM, vaším hlavním oborem jsou mezinárodní vztahy. Jak a kde se tyto oblasti prolínají?
Je pravdou, že na první pohled se to může zdát jako dvě velice odlišná témata. Občas pohled z jednoho úhlu se může prolínat s jiným proudem, aniž bychom si to v počátku uvědomovali. Tím, že již žiji v Asii bezmála devět let, tak můj pohled na svět a přístup ke každodennímu životu se do jisté míry změnil. V Evropě dost nahlížíme na život a vědu dost atomisticky a snažíme se většinu věcí oddělit od okolního kontextu. V Asii se daná tématika vnímá spíše holisticky v kontextu okolí a faktorů které ovlivňují zkoumané téma. Například v Asii se pokrmy sdílí mezi všemi zúčastněnými u stolu aby se utužily vazby, zatímco v Evropě je to naopak, každý si hledí toho svého. Tak jako je velice  asijské propojovat struktury jak sociální, kulturní, ekonomické, tak i já jsem zvažoval jak propojit mé tři roky studia a praxe TCM, tedy akupunktury s magisterskou thesí v oblasti mezinárodních vztahů a zjistil jsem že v rámci Evropy, potažmo České republiky, je veliká snaha rozvíjet Tradiční čínskou medicínu.


Podle našich informací směřuje podpora TCM ze strany čínské vlády také do rozvojových zemí. Jak to můžeme hodnotit, jako charitativní pomoc, podporu méně efektivního zdravotnictví nebo obchodně-strategickou činnost?

Strategie Číny rozvíjet ekonomickou kooperaci se neomezuje pouze na obchodně strategickou činnost. Ostatně tak jak je v čínských zvyklostech, je důležité nově příchozího člověka nejdříve blíže poznat. Tak je tomu i v kontextu mezinárodních vztahů, kde je vhodné seznámit danou zemi se svou kulturou, aby dynamika vztahů byla lépe pochopena, a tudíž vedla k lepším diplomatickým a obchodním vztahům.

V rámci iniciativy One Belt One Road, ekonomickou iniciativou, která propojuje Asii, Afriku a Evropu na ekonomické bázi, tak je také snaha seznamovat veřejnost s čínskou kulturou. Tak je to i z části s TCM,  která je nepochybně součástí více než 3000 let staré kultury, kde i císaři staré Číny využívali její metody a popisovali je ve svých manuskriptech. V návaznosti na její úspěšnost, TCM expandovala do Koreje, Japonska, Vietnamu, kde přetrvala dodnes a je vyhledávaná pacienty.  V dnešní době se TCM uplatňuje tam, kde tradiční západní medicína nepomůže. Co se týče charity, Čína mi přijde poměrně pragmatická. Podporováním TCM nabízíte fyzickou doplňkovou metodu prevence chorob, kterou lze kombinovat se západní medicínou a která řeší akutní problémy poměrně rychle. Zefektivňuje se tak zdravotnictví, což je přínosem pro pacienta v rozšiřování možnost jak prevence, tak i rychlého zásahu.


Setkáváte se se špičkovými odborníky TCM z ČLR i mnoha zemí světa, kdo z nich na vás zapůsobil a proč?

V TCM je například působivé, že řada expertů nahlíží na každého pacienta a jeho chorobu individuálně a snaží se propojovat fyzickou manifestaci nemoci s psychosomatikou stránkou, což je kontrastem jednotného předepisování léků potlačujících bolest čí příznaky, který neřeší zdroj problému. Stejně tak obdivuji jakéhokoli lékaře, který se nebojí prokombinovat západní a východní přístup k léčení. Také obdivuji lékaře vědce v oblasti TCM, kteří otevřeli svou mysl již zdánlivě zapomenutým metodám, které fungují, a vloží je do „ západního“ vědeckého kontextu, aby potvrdili jejich funkčnost i přes značnou počáteční nevoli z řad jejich kolegů. Tím mám specificky na mysli laureátku Nobelovy ceny za objevení látky na léčbu proti malárii, Tu Youyou, která působí shodou okolností na Čínské Akademii Čínské Medicíny, kde jsem studoval.


U nás se stále vedou diskuze o vědeckosti a nevědeckosti TCM. Co jste tu poznal a naučil se, šarlatánské rituály nebo efektivní medicínské metody?

Znám jednoho západního doktora, který se v sibiřské stepi učil od šamana, jak se léčí bylinkami, ovládá akupunkturu a léčí svými metodami slovenský národní hokejový tým a další vrcholové sportovce.

Nicméně abych řekl pravdu, tak při počátečním styku s TCM z vyprávění lidí, kteří jí zkusili, jsem byl toho názoru, že se jedná o prostou báchorku, která se stala kulturní tradicí, která je zajímavá. Ostatně tak jako většina lidí, kteří nejsou seznámeni s danou tématikou, berete TCM s nadhledem. Myslím si, že ten zlomový bod nastal, kdy jsem dostal poměrně vážný zánět dutin, byl jsem dokonce operován. V tomto případě mi západní medicína velice rychle pomohla v krizové situaci. Nicméně i přes chirurgický zákrok, jsem se stále každoročně potýkal se stejným problémem zánětu, který jsem řešil permanentně antibiotiky které problém dočasně utlumila, ale kompletně nevyřešila. To přetrvávalo až do doby, kdy mě známá v Pekingu doporučila, abych zkusil akupunkturu. Z počátku jsem tomu nevěřil, ale zvědavost mi nedala to nezkusit. K mému překvapení po deseti sezeních, i přes silné pekingské znečištění ovzduší, daný problém odezněl. To mě motivovalo k dalšímu bádání a tím, že hovořím plynně čínsky, tak jsem měl i možnost akupunkturu studovat, a zkoušet v praxi za dohledu čínských lékařů TCM. V klinické praxi jsem měl tak možnost se podílet na léčení pacientů s gastrointestinálními, neurologickými, kosmetickými či dalšími neduhy. Ve výsledku pacienti hlásili úlevou či kompletní vyzdravění. Samozřejmě některé akutní problémy se řešily přesměrováním na západní medicínu.

K výše zmíněné otázce se pojí časté argumenty, snaha vyřadit TCM, protože to není medicína, podpořená důkazy (EBM). Mají čínští lékaři vlastní studie, výzkumy, statistiky, které by mohli vložit do společného informačního fondu, nabídnout je ke zpracování i západním vědeckým týmům?

Tím, že jsem členem Světové Federace Společností čínské medicíny (WFCMS), mám možnost se setkat s řadou odborníků v jejich oboru, kteří jsou vědecky fundováni a presentují otevřeně své výsledky. Samozřejmě většina z nich jsou Číňané, kteří výsledky jejich bádání publikují v jazyce čínském, což tvoří značnou jazykovou bariéru pro západní komunitu. V dnešní době existuje i řada zahraničních západních lékařů kteří provádějí testy v rámci TCM v Číně a výsledky svého zkoumání jsou běžně k dispozici například na stránkách pubmed.com. Tudíž vědecká fundovanost a výsledky v dnešní době existují. Dle mého názoru je třeba otevřít západní smýšlení tomu východnímu. A to míním čistě z pragmatického hlediska, kde hledání chyb na tom druhém nikdy nic prospěšného nepřineslo, ba naopak. Věřím, že cesta zdravého českého racionalistického přístupu hledáním způsobů a metod, jak se problémy dají řešit, je novou, přínosnější cestou.  

Vidíte možnost nějakého modelu spolupráce v širším, světovém měřítku, ve vědecké oblasti?

Samozřejmě, přál bych si, aby západní medicína byla více otevřena přijmout tu východní, ať už na úrovni lékařů, výzkumných profesionálů, politiků stejně tak jako i více mezinárodních organisací. Například WHO má plán pro rozvoj TCM ve světě do roku 2020, nicméně v mnoha případech TCM chybí podpora ze strany států které by se aktivně stavěly do pozice promotéra ve svém systému, stejně tak jako i ve světě. Iniciativa 16+1, ve které Česko má jako prioritu zdravotnictví, tomu do jisté míry napomáhá. Osobně věřím, že pokud by se model implementace TCM v České Republice osvědčil, jsem toho názoru, že i když jsme poměrně malá země, tak prostřednictvím českého know-how v TCM bychom se mohli lépe prosazovat v zahraničí a inspirovat tak ostatní země k bližší kooperaci. Takže ano, rozvíjení spolupráce otevřenou komunikací jak na úrovni vládních činitelů, tak lékařů obou stran, sdílením světových výsledků a proaktivním přístupem hledáním schůdných cest nežli problémů je tou cestou, kterou bychom se měli ubírat.


Máte přehled o nějakých centrech výzkumu třeba na světových univerzitách, kde např. v Cambridge působí tým, podporovaný českou a čínskou stranou?

Na universitě v Cambridge se rozvíjí projekt v rámci léčby Alzheimerovy choroby, dále existují centra, která již mají zaběhnuté programy a jsou na prestižních universitách v Číně, jako je například Pekingská universita, dále výzkumné střediska v Šanghaiji, Xianu… Národní Singapurská Universita disponuje informační databázi v rámci TCM. Připomněl bych, že 23. února tohoto roku na půdě parlamentu ČR se konal informační seminář, kam byli pozváni mimo jiné experti z Harvardu, Sorbonny a jiných uznávaných institucí. Centra výzkumu jsou i vyjmenovaná Světovou zdravotnickou organizací WHO, která čítá na svém elektronickém portálu university a odborné pracoviště v Itálii, Norsku a v dalších částech světa. Tudíž už v dnešní době lze říci, že střípky TCM jsou po celém světě a teď již pouze vyvstává otázka, kdo vezme tu odvahu a poskládá tuto mozaiku, kde tradiční čínská medicína může koexistovat s tradiční západní medicínou v rovnováze Yin a Yang.

Text: Jan Hovorka

OLIVER ŠTEINDLER

2012 – 2015

China Academy of Chinese Medical Sciences, – obor:  Akupunktura (Peking Čína)

(WHO – Spolupracující centrum pro tradiční medicíny)

Magisterské studium

2016 – 2017

Waseda University – Fakulta studií oblasti Asie a Pacifiku

1. Semestr – universitní výměna – (Tokyo, Japonsko)

2015 – 2017

Peking University – Mezinárodní vztahy (Peking, Čína)

Ocenění cti, za universitní zásluhy a vynikající studijiní výkon

Bakalářské studium

2011 – 2015

Beijing Foreign Studies University BBA – Mezinárodní trh & čínský obchod

Ocenění za akademický výkon

Střední škola

2008- 2010

Regent’s international school – Mezinárodní maturita (Thaisko)

Ocenění: Bilingvní diplom Angličtina, Francouzština

2005-2008

Gymnasium Jana Nerudy – Francouzská sekce (Česká Republika)