MUDr. Michal Strnad: „Můžeme nalézt řadu paralel mezi západní a východní medicínou… Jen je potřeba si ujasnit pojmy.“

Pokud hovoříme s lidmi, kteří se hluboce a seriózně zabývají TCM, hlavně (ale nejenom) akupunkturou, často dříve či později padne jméno MUDr. Michal Strnad. Jeden z prvních lékařů, kteří se akupunkturou, a později dalšími metodami, zabývali, má respekt nejen u špiček oboru a pacientů. Řadu dnešních odborníků a terapeutů učil, jiní čerpali z jeho znalostí zprostředkovaně, mnoha změnil nebo zpřesnil pohled na medicínu a metody pomoci odstranit bolest či problémy. Jako lékař, výsostný odborník a osobnost, která přesvědčivě propojuje moderní západní a tradiční čínskou medicínu. 

Kdy jste se setkal poprvé s akupunkturou, potažmo TCM? Dáváte akupunktuře trochu přednost, jako metodě?

V sedmdesátých letech při pátrání po „smrtelných či nebezpečných bodech“ v karate… v amerických časopisech o bojových uměních jsem narazil na zmínky o akupunkturních bodech. Zároveň tam byly i informace o akupunktuře jako metodě s léčebnými a relaxačními možnosti pro sportovce. Ve vědecké knihovně jsem pak objevil několik knížek o akupunktuře v ruštině a knihu MUDr. Kajdoše „Kovem a ohněm“. A některé obecné zásady využití této metody, přístupu k pacientovi a řešení i chronických stavů, kdy západní medicína tápala, mne zaujaly. V té době se o tradiční čínské medicíně mluvilo, ale jako o překonané záležitosti a preferovala se akupunktura „západní“, jako reflexní metoda analgetické léčby. Tak také byla v Československu vyučována a jednoho takového školení v ILF Praha jsem se na začátku 80.let zúčastnil.  Na začátku své praxe jsem se 10 let zabýval jen reflexní akupunkturou s různým úspěchem u různých nemocí. Podle informací (časopisecké články, knihy o TCM, …) jsem zjistil, že by měly být ale výsledky lepší. Také se v nich psalo o diagnostice podle syndromů, o jiném pohledu na etiopatogenezi nemocí, než nabízí západní medicína. Proto na začátku 90.let jsem s radostí sáhl po vzdělávání v Tradiční čínské medicíně (TCM). A mé přesvědčení, že už toho o akupunktuře mnoho vím, dostalo na frak…a zároveň se otevřel nový svět pohledu na lidskou fyziologii i patologii, na další možnosti, jak rozšířit léčbu, prevenci… na propojenost fyzické stránky těla a jeho psychiky. V současnosti tak považuji celotělovou akupunkturu za součást celé léčebné škály vedle fytoterapie, použití mikrosystémů ( zvláště ušní akupunktury) ale také psychoterapie, dietetiky,… a také k ní tak přistupuji.

TCM vychází ze vzdálené kultury a sociálního okruhu. Byl váš vstup a převzetí znalostí z dávné čínské historie složitý, měl jste třeba bariéry díky klasickému medicínskému vzdělání, obecně z toho, že TCM není součástí zdravotnického systému a podobně?

Díky mému sportovnímu zaměření na bojová umění (judo a karate) jsem už „trochu jiný pohled na svět“ měl, ještě než jsem začal pronikat do metod TCM. Samozřejmě existuje řada pojmů v TCM, které západní medicína nezná, nebo si vykládá jinak. Vnímání fyziologických i patologických procesů v těle má v mnoha ohledech podle TCM principů jiný průběh. Ze začátku bylo nutné vypnout „myšlení západního doktora“ a pracovat s danými informacemi v „jiném režimu“. Teprve časem bylo možné postupně oba směry nějakým způsobem propojovat a přecházet z jednoho do druhého.

Na začátku 80.let vzešlo z Ministerstva zdravotnictví nařízení o vyškolení vždy aspoň jednoho lékaře na každé klinice ve fakultních nemocnicích v akupunktuře, takže oficiální překážka ve vzdělávání a ev. použití akupunktury nebyla. Už od 70.let existovala v Praze i  katedra akupunktury, kterou vedla Dr.Barešová. V té době i v českých lékařských časopisech vycházely různé odborné články o využití akupunktury… (Barešová, Umlauf, Kajdoš, Růžička, …). A Československá lékařská akupunkturistická společnost je už z těch dob součástí Lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně.

Jak vnímáte řekněme filozofickou rovinu TCM a její propojení s léčbou, zdravotním stavem, kondicí, imunitním vybavením člověka?

Koncepce TCM vychází z jiných filosofických základů, nahlíží na člověka jako součást okolního světa, který je jím ovlivňován. Základní teorie TCM vycházejí z jiných představ, než současný západní svět. Ale tyto teorie byly formovány a prověřovány denní praxí přes 2 tisíce let, takže při jejich správném pochopení a použití umožňují využití principů TCM k předvídatelnému a tedy žádoucímu výsledku. Můžeme nalézt řadu paralel mezi „západní medicínou“ a „východní medicínou“…. Jen je potřeba si ujasnit pojmy. Vzájemná propojenost vnitřních systémů (včetně psychické a fyzické stránky), s kterou TCM důsledně pracuje, se nám západním specialistům v současnosti vytrácí. Často je to dáno obrovským informačním boomem ve specializovaném oboru za posledních padesát let.  Ale právě pohled na „problém celého jedince“ a ne na jeho „jednu nemoc“, oceňují pacienti při léčbě pomocí TCM zvlášť vysoce.

Je u nás možné konstatovat, definovat, najít nebo doporučit, podobné “životní nastavení”? Řada lidí hledá harmonii třeba prostřednictvím jógy, utíká se k jihoamerickým praktikám, a trochu chybí řekl bych cosi jako “evropský model”.

Obávám se, že to bude těžké. Současný evropský model života je nastaven velmi silně na výkon, efektivitu, soutěživost, neustálou chtěnou změnu, … a ne na „prosté žití“. Proto existuje takové množství „vyhořelých lidí“, takové množství psychosomatických nemocí. Ostatně ono je to vidět i v oblasti Dálného Východu, kde tzv. civilizační tlak produkuje stejné problémy jako v Evropě nebo Severní Americe.

Která oblast potíží podle vaší zkušeností je nejefektivněji ovlivnitelná metodami TCM?

V indikačním přehledu WHO je kolem 200 diagnóz pro použití akupunktury nebo ušní akupunktury.  Určitě jsou to různé stavy bolestí, ale také běžná postižení dýchacích cest, trávicího systému, močových cest… Často jde o různé funkční poruchy na úrovni psychiky i fyzična organismu.

Základem léčby je doplnění vnitřních zdrojů organismu a jejich harmonizaci. Tělo má ohromné regenerační schopnosti, ale pokud má vyčerpané vnitřní zdroje a pokud má narušený řídící systém, projevuje se to nejdříve funkčními a později i organickými problémy. Sem pak spadá i narušená obranyschopnost, tedy řada imunitních problémů, problémy s reprodukcí, psychickou odolností…

Je jasné že akupunktura či fytoterapie má velmi omezené možnosti zasahovat u traumatických stavů či akutních, život ohrožujících stavů (které je často nutné řešit chirurgicky) atd. Ale i tam můžeme dobře pomoci. Například snižováním bolesti po operacích, nebo fantomových bolestí; protizánětlivým působením, úpravou metabolismu, srdečního rytmu, psychiky nemocného, atd.

Před lety, při výskytu SARS, se na počátku nevědělo, co je příčinou tohoto onemocnění, ale pomocí TCM diagnostiky se stanovil charakter podle syndromů TCM a tedy i princip a způsob léčby, který pomohl zastavit vznikající epidemii. Další výzkumy a objevy pak potvrdily původce, ale princip TCM léčby nebylo nutné měnit.

Vedete školu Lóngmén, kdo jsou ti, kteří se hlásí a které přijmete ke studiu?

Hlásí se různí zájemci o TCM, zdravotníci i nezdravotníci. Studium je náročné, zájemci bez středoškolského vzdělání se v minulosti nechytali a také u nás nestudují. Nezdravotníci bez nějakého zdravotnického vzdělání s tím mají velké problémy, většina z nich v průběhu končí, nebo to nedotáhnou do závěrečných zkoušek. Protože je řada metod v rámci TCM (akupunktura, fytoterapie, dietetika, masážní postupy, psychoterapie, cvičební postupy, …) nachází v ní uplatnění řada na zdravotnictví zaměřených lidí (lékaři, farmaceuti, zdravotní sestry, psychologové, fyzioterapeuti, rehabilitační), přičemž teoretické základy pro všechny tyto metody jsou stejné. O tom, kdo a v jakém rozsahu tyto metody bude využívat, jasně mluví naše legislativa…

A kdo jsou ti, kteří absolvují? Všichni se stávají praktiky, poskytují služby aplikací metod TCM?

Absolvují především zdravotníci a ti různé metody TCM využívají ve své praxi. Pojem „Praktik TCM“ není v Česku definován, v Evropské unii ano. O tom, kdo a v jakém rozsahu různé  metody bude využívat v léčebném procesu, mluví naše legislativa…

Studium je náročné, ne všichni ho dokončí, ne všichni složí závěrečné zkoušky.

Jsou povolání, kterým doporučíte TCM jako doplněk? Například fyzioterapie, různé kombinované harmonizační a kondiční programy a podobně…?

V prvé řadě je to vhodný doplněk pro lékaře. Pomáhá změnit pohled na nemocného z přístrojového nebo farmakologického králíka na jedince, který je ovlivňován okolím, ale i svými vnitřními problémy, které se projevují na fyzické i psychické úrovni současně. Umožňuje to rozšířit škálu léčebných metod i pochopení, proč některé „západní postupy“ nefungují.. Včasná harmonizace organismu a pravidelné „dobíjení baterek“ předchází různým nemocem a poruchám, a v konečném řešení snižuje náklady na zdravotní péči.

A toto platí i pro ostatní, kteří pracují ve zdravotnictví: sestry, rehabilitační, fyzioterapeuti, farmaceuti…

Pokud někdo v současnosti brojí proti TCM, tak obvykle neví, o co se jedná a také má strach z nového, co by ho možná mohlo ohrozit profesně, ekonomicky…

Myslíte, že by metody TCM měly mít své místo a pevné zařazení v nemocnicích? Jako doplněk diagnostiky, následné péče, podpory při rehabilitaci a podobně.

Nejde jen o nemocnice. V současnosti funguje řada lékařů v ambulantní sféře, kteří nějaké metody TCM praktikují ku prospěchu nemocných. Pokud jde o nemocnice, bude potřeba legislativně i provozně upravit status těchto pracovníků. Pomůže to rozšířit diagnostické i léčebné postupy. Ale pozor – ani TCM není samospasitelná! Západní i čínská medicína mají své indikace, možnosti a limity! Jsem zásadně pro to, aby navzájem spolupracovaly, profitovaly ze svých předností. Bude to problém, vzhledem k myšlení řady „západních“ lidí a také vzhledem k „tovární pásové medicíně“ nemocnic západního typu a k  „individuálnímu přístupu k jedinci“ dle TCM.

A dalším důležitým momentem je otázka úhrady. Ta by měla být mimo systém tzv. veřejného zdravotního pojištění. Jde o to, že čechystánské kleptokratické zdravotní pojištění nehradí ani to, co má ze zákona hradit. Jde o přerozdělování zdravotní daně velmi subjektivně, bez přesných pravidel a vůbec nejde o pojištěnský vztah pacient – tzv. zdravotní pojišťovna.

Je rozdíl mezi českým/evropským lékařem-praktikem TCM, a rodilým čínským? 

Čínský lékař má výhodu určité myšlenkové kontinuity, řada praktických doporučení je součástí lidové tradice a doporučení, které vstřebávají od dětství. Výuka v Číně je prováděna celoročním vysokoškolským vzděláváním řadu let, provázenou i klinickou praxí na pracovištích TCM. Většina z nás neumí běžně čínsky, takže máme omezený, zprostředkovaný informační přístup.  Po delší době a při systematickém trvalém vzdělávání se tento rozdíl zmenšuje.

Je rozdíl mezi českým pacientem a čínským pacientem? Léčil jste někdy vy, český lékař, metodami TCM rodilého Číňana?

Čínský pacient je více informovaný a ví více o postupech TCM. Je to součást jeho historického a kulturního povědomí. Během stáží v Číně jsem měl možnost aplikovat akupunkturu i u čínských pacientů.

Měla by se u nás rozšířit výuka metod TCM, podpořit vyučujícími z Číny, rozšířit možnosti studia na lékařských fakultách v Číně?

Ano  –  ano  – ano.   Čím více lékařů, farmaceutů, fyzioterapeutů, psychologů, dietologů… bude znát principy TCM, diagnostiku i terapeutické možnosti, tím více se rozšíří možnosti medicíny v Čechystánu. Vrátíme se opět k jednotlivému člověku, ne k diagnóze, přístroji, pilulce…

V současnosti existuje zde už řada lidí, kteří znají velice dobře základy TCM, mají bohaté praktické zkušenosti z léčby (20-25 leté), a jsou schopni ten začátek výuky (základní teorie, diagnostiku, etiopatogenezi,…) přednášet na vysoké úrovni. Čínské vyučující je výborné využívat především pro vlastní praktickou výuku, řešení klinických stavů…  Studium, nebo aspoň opakované  stáže v Číně jsou jedině vítané a nezastupitelné.

Co doporučíte člověku, který by se chtěl informovat, zda by mu pomohla TCM? Kam se má obrátit, koho se zeptat?

Na lékaře praktikující TCM, jsou schopni posoudit stav z pohledu západní i východní medicíny!

Myslíte, že instituce jako ČLAS nebo Komora TCM poskytují jednak lékařům a praktikům, a jednak pacientům, dostatek informací, odkazů, pomoci v orientaci?

Informací není nikdy dost. Na straně zdravotníků je otázka vzdělávání a dodatečného vzdělávání součástí jejich běžného medicinského života. Existují pravidelné semináře a kongresy pořádané ČLAS, chybí i tu ale větší možnost klinických praxí. Existují samostatné vzdělávací akce, např. doškolování v Čínské ušní akupunktuře, nebo akupunkturní semináře, které pořádá naše škola….

Pokud jde o aktivity Komory TCM, nejsem teď plně informován…

Výbory obou institucí by měly mít dostatečné zdroje a informace pro konkrétní dotazy pacientů.

Jak se může pacient informovat, zda je praktik TCM, který ho přijme, dostatečně řekněme oprávněn, nebo certifikován, k metodám, úkonům, poskytování služby? 

Každý lékař provádějící akupunkturu či jiné metody TCM má mít vystaven tzv. “Kredit“ různého stupně, což je potvrzení o absolvovaných školeních a oprávněnosti provozovat tento léčebný postup v různém rozsahu.

Na konci TCM vzdělávání jsou také závěrečné zkoušky potvrzující určitou úroveň schopností daného studenta.

Pokud dotyčný „praktik“ (ať lékař či nelékař) toto nemá, není mu potvrzena dostatečná způsobilost a neměl by se této činnosti věnovat. To může být také kritériem výběru pro pacienty. Dalším kritériem by mohla být i délka klinické praxe, práce na čínských klinikách, atd.

A kdo smí či nesmí léčit je legislativně dáno.

Autor: Jan Hovorka

 

O škole TCM Lóngmén

Výuka vychází z pojetí učení Tradiční čínské medicíny podle materiálů z Číny i zahraničních výukových center, ze zkušeností Univerzity Guangming v Beijingu, Univerzity TCM v Tianjinu, školy TCM prof. Leung Kokyuena, v kombinaci se zkušenostmi západní reflexní akupunktury a propojením se západní medicínou, ověřené za posledních 20 let. Výuka probíhá jako jednorázové víkendové semináře, nebo série 2-4 seminářů k danému tématu, nebo jako série seminářů v rámci školy TCM.

www.tcmlongmen.cz