MUDr. Jozef Lucký: Symboly pomáhají chápat patologické děje

Nahlížíme-li na tradiční čínskou medicínu z různých úhlů pohledu, vidíme zpravidla jen nějaký segment, výseč, zúžené téma. Nebo profesně podmíněné prizma, hodnocení, výklad. Je třeba a logicky hodnotit každý významný fenomén pokud možno komplexně – a to právě my a nejdůsledněji děláme, jako publicisté, tvůrci mediálního prostoru pro TCM, členové Nadačního fondu na podporu TCM a alternativ, především však mediátoři. Není totiž snadné propojit k obecnému prospěchu silné individuality a zájmové skupiny, a podávat tak maximálně objektivní informace. Ale jinou cestu nevidíme.

Jen málokdy potkáme (nejen) v oblasti TCM někoho, kdo je v tomto ohledu “multispektrální”, vidí současně detail i souvislosti, má v sobě citlivost k autenticitě a hodnotám dávných kolegů, víru a oddanost, pokoru a vědomí povinnosti nést odkaz – jako člen řádu, řekli bychom. Nezlákán přitažlivými sliby a nabídkami, nesveden z cesty, pevný ve víře s vědomím, že jen tak je mocen naplnit povinnost předat vzkaz dál. Poselství mu bylo předáno, nikoli však právo je měnit, doplňovat, upravovat podle dobových potřeb či vlivů.

Dogmatik, fundamentalista, kazatel, ten, který uvěřil? Možná, trochu ne a trochu ano, pomyslíte si. Ale hned vzápětí vás zase překvapí. Současnou západní medicínu respektuje a vystudoval, používá a studuje dál. Srovnání s moderními postupy má vyhodnocené, informace o zahraničních expertech a poznatcích maximální, respekt ke stávající legislativě za samozřejmost. A taky představu, jak a co dál. A zkušenost, jak těžké je být nemocný člověk, a jak náročné tomuto pomáhat.

Partnerem v našem rozhovoru je jeden z našich nejvýznamnějších lékařů, specialista na metody TCM, pedagog, manažer a nejzkušenější lékař-praktik i ladič systému, vycházejícího z daleké historie i země – MUDr. Jozef Lucký.

Zkusme se na začátku se nezabývat hypochondricky nemocemi, zdravím či dlouhověkostí a řekněme si, nakolik je kompatibilní tisíciletý komplex metod TCM s etnikem, žijícím v tisíce kilometrů vzdálené Evropě, v jiných podmínkách.

Nekompatibility se neobávám. Nedávno jsem byl ve Španělsku a už před odjezdem jsem se moc těšil na tamní paellu. Jak chutný pokrm dokážou „ti zápaďáci” připravit z rýže je úchvatné! My lidé, obyvatelé Země, máme mnoho společného, bez ohledu na etnikum či rasu, což je, jak známo, biologicky potvrzeno možnosti se navzájem křížit – mít zdravé a životaschopné děti. No a o tuto společnou biologii jde. Vykazujeme zkrátka stejné reakce, probíhají u nás velmi podobné a předvídatelné tělesné pochody, prožíváme podobné dobré a špatné emoce. To, že mají některá etnika své specifické rysy, nepatří ani tak do oblasti medicíny, ale je to předmětem zájmu kulturologů, antropologů, sociologů a turistů.

Ještě z jiného pohledu – terapeut čínské medicíny vlastně nemusí její teorií pacienta zatěžovat vůbec. Je spíše soudobým nešvarem, když terapeut babičce z Horní Dolní dramatickým hlasem sdělí, že má „stísněnost jater vyvolávající vnitřní oheň“. Jediné, co by pacientovi mohlo přijít nezvyklé, je skutečnost, že bude léčen vpichováním jehliček či požíváním divně chutnajících bylinných směsí. Metody čínské medicíny jsou ale zejména terapeutickým nástrojem. Za využití symbolů (podobně jako v psychologii – viz Oidipův komplex) umožňují komplexně pochopit patologické děje v těle a duši pacienta. Nástroj je to však natolik univerzální, že se dá aplikovat pro každého, podobně jako můžeme i tady v Evropě jíst již zmíněnou rýži. A když někomu nechutná, prosím, může jíst brambory.

Vy představujete nesporně jednu z nejvyšších autorit v oblasti praktikování TCM. Co musí lékař, který se pro TCM rozhodne, podstoupit?

Ponejprv nekonečné přemýšlení, jestli se do toho pustit, pak obvykle studium srovnatelné s tím medicínským, ovšem obvykle již jaksi “dálkově” a při práci a službách a chronickém nevyspání. Pokud se proklestí mnohaletým studiem, čeká jej teprve výzva, kterou je první praktické zkušenosti. Když jsem začal v prostorech sušárny v našem paneláku praktikovat čínskou medicínu, byl jsem již docela regionálně známým internistou a gastroenterologem. V čínské medicíně jsem ovšem neměl moudrého primáře, kterého bych mohl požádat o konzultace, jelikož v devadesátých letech tady nikdo takový nebyl a lékařská mzda nedovolovala telefonovat do Číny příliš často (obvykle ještě z telefonní budky před barákem). Hodně drásalo mé lékařské ego, že jsem často fakt nevěděl, jak stav uchopit, které ze čtyř stovek akupunkturních bodů zkombinovat a jakou léčivku smíchat s jakou. Teoretická průprava se zdála nedostatečnou, u mála pacientů jsem dokázal najít ty čínské tradiční patologie, které byly z knih tak jasné… Byl to zkrátka test mé vůle a trpělivosti lidí, kteří mi dali důvěru a navštívili mou čínskou ordinaci. Naštěstí praxe je nejlepším učitelem a tento stav trval pouze snesitelných pár let. Myslím, že dnes je u nás situace už jiná a mladí terapeuti mají možnost absolvovat stáže u starších kolegů a mnoho věcí okoukat z jejich praxe.

Jak vnímáte odsuzování až napadání TCM ze strany kolegů, kteří se jí nevěnují, nebo ji neuznávají?

Žijeme v době přemíry povolaných hlav a rychlých soudů. Čínská medicína mi umožnila vidět více pod pokličku lidských masek, dokázat pochopit různé projevy a vystupování lidí a zasadit si jej do širšího kontextu. Jsem přesvědčen, že většinou nejde o argumenty vycházející ze znalosti věci, ale o zcela jiné motivace, které při projevech odsudků vyplouvají napovrch. Strach, ješitnost, povýšenost, moc. Tím neříkám, že kdo netleská čínské medicíně, je psychopat. Mluvím spíše o lidech, kteří nemají dostatečnou znalost proměnných, ze které by se dala vypočítat rovnice s výsledkem: toto je nesmyslná metoda léčby. A viděl jsem rovněž mnoho obrácených Šavlů – skeptiků, kteří pro potvrzení svých názorů šli do hloubky této metody a místo jejího plánovaného zavrhnutí se stali nadšenými propagátory.

Myslíte si, že by státní nebo krajské nemocnice a zdravotnická zařízení měly mít centrum TCM?

Ano, musíme si ale počkat na dokončení legislativního procesu a vymezení mantinelů, ve kterých čínská medicína může hrát svůj zápas s nemocemi.

Přes všechny překážky je o TCM stále větší zájem u pacientů. Co by usnadnilo její dostupnost? Poptávka daleko přesahuje možnosti nabídky.

Myslím, že to nejde urychlit, vzdělávací proces našich terapeutů nelze krátit nebo zrychlovat. A pro domestikaci této metody je nutné, aby většina terapeutů byla místní. Čínští kolegové mohou vést špičková pracoviště a působit jako supervizoři. Ale běžní “praktici” čínské medicíny by měli být čeští a slovenští terapeuti, schopni se lépe vcítit do potřeb našich nemocných.

Kde je zádrhel nebo důvod, proč nejsou u nás nostrifikovány lékaři z jiných zemí, kde prokazatelně vystudovali srovnatelnou lékařskou vysokou školu?

Je to všechno pro nás příliš nové a jiné, zdravotnictví nemá čas na tuto – vlastně okrajovou – problematiku. Pořád se mnohým ještě zdá, že stačí prohlásit – toto je pavěda a neustálé klepání čínské medicíny na české dveře utichne, máme pořád ještě v krvi zakódované dědictví toho “zakazování”.

Spolupracujete s institucemi v Číně, univerzitami, fakultami, nemocnicemi?

Naše vzdělávací organizace – TCM Institut spolupracuje s několika předními čínskými pracovišti a studenti závěrečného ročníku studia a taktéž absolventi v praxi navštěvují tato pracoviště pravidelně. Z čínských škol bych vyzdvihl dvě nejstarší TCM univerzity a to ve městech Nan-ťing a Čcheng-tu. Jedna je vyhlášená akupunkturou, druhá má špičkové výsledky například v revmatologii, obecně fytoterapii.

Existuje cosi jako „česká škola“ TCM, model, který se časem uzpůsobil našim podmínkám?

Myslím, že ano, že se někam čínská medicína v Čechách profiluje a to díky místním lektorům. Teorie je stejná, odkaz je stejný, ale uchopení tohoto oboru se může různit. Známe to i z jiných odvětví – třeba z hokeje. Pravidla jsou stejná – doprav bez větších faulů puk do támhleté branky a to opakovaně, ale provedení je pro různé mančafty specifické. Charakterizovat českou cestu TCM je pro laickou veřejnost obtížné, obecně bych řekl, že se snažíme věnovat ve srovnání s jinými evropskými TCM komunitami více psychologii pacienta, a dost klademe důraz na zanesení organizmu různými mikroorganizmy.

Jak hodnotíte projekt kliniky TCM, který se realizuje ve FN Hradec Králové?

Jako terapeut a lektor se těším na provádění našich vlastních studií na půdě této instituce, které buďto utiší anebo ještě více rozdmýchají vášně kolem čínské medicíny u nás. Jsem zvědav, kterou cestou se vydáme.

Spolupracujete s Komorou TCM, měla by se stát garantem nebo regulátorem oboru?

Ano, tato samoregulace a současně partnerství s dozorným orgánem (MZ) je nezbytné. Posloupnost je ale taková, že nejdříve se musí uzákonit legislativní rámec, pak může Komora adekvátně plnit své funkce.

Může TCM využívat nejmodernější prostředky a na základě jejich účelu zdokonalovat účinky?

Já osobně nejsem zastáncem překotných změn v čínské medicíně, která se vyvíjela evolučně. Nemějte mi to za zlé, ale já ji považuji za dokonalou a nepotřebuji do ní vsouvat moderní přístroje či postupy. Je takový trend, vedoucí k tzv. integrované medicíně, kombinujícím starověkou symboliku s moderními postupy. Z tohoto trendu mi je nevolno. Připomíná mi křížení osla s kobylou. Narodí se pak mezek a mezci se zdáli sice dobří do tahu, ale byli neplodní a jako druh se dále nevyvíjeli. Pro pochopení – nejsem zpátečník, hltám všechny nové objevy naší “moderní” medicíny a jejich aplikace. Uvedené dvě větve péče o zdraví by se měli samozřejmě kombinovat a doplňovat, ale každá z nich by si měla ponechat svůj život a neměli bychom se snažit o nějaký hybrid. V Číně jsem byl svědkem vyšetřování pacientů tímto „integrovaným“ způsobem, kdy lékař jednou rukou prováděl pulzovou diagnostiku a druhou vypisoval žádanku na CT. Nezdržel jsem se v této ordinaci dlouho.

Je dobré uvažovat o využití TCM také v sociální sféře, nebo na pomezí zdravotní a sociální péče, pro seniory, následnou léčbu, regeneraci?

Příkladem pro inspiraci by mohlo být masové rozšíření čchi-kungu u onkologických a jinak těžce nemocných a oslabených pacientů v 70. a 80. letech minulého století. Jedna z velkých postav tohoto zdravotního cvičení, paní Kuo Li, vyvinula tzv. pochodový čchi-kung, který sloužil pro posílení a ozdravení organizmu u vážných onemocnění a u starých lidí. Účinky tohoto cvičení byly tak prospěšné, že do deseti let takřka milióny seniorů a vážně nemocných oslabených pacientů pochodovalo zvláštním způsobem v parcích všech čínských měst. Že toto sdružování mělo na jinak osamělé seniory i obrovský sociální dopad, není potřeba zdůrazňovat. Existují studie, které samozřejmě bude nutné ověřit v našich podmínkách o pozitivním vlivu cvičení čchi-kung na hustotu kostí seniorů, stav kardiovaskulárního aparátu, kloubní systém a podobně. Toto vše můžeme u nás objevit rovněž a rozumně tak doplnit náš systém péče o rehabilitující pacienty a seniory.

Co může běžně človek z metod TCM praktikovat sám, pro vlastní prospěch? Zvýšení kondice, zmírnění potíží, které nevyžadují lékařskou diagnózu, opakované nebo chronické problémy…

Na kurzech pro laickou veřejnost vyučujeme čínské samomasáže  pro časté bolesti hlavy, líná střeva, zlepšení zažívání, zájem je o dietetické semináře, kde nevyzýváme k jedení hůlkami, ale účastníky seznamujeme s „energetickým“ pohledem na naše jídla a dáváme tipy, jak upravit jídelníček v souladu s ročními obdobími, konstitucí strávníka a jeho onemocněními. Perfektní je již zmiňovaný soubor zdravotních cvičení čchi-kung, který má podobné blahodárné účinky na lidské zdraví, jako již tady dobře etablovaná jóga.

Znamenala by TCM jako subsystém přínos pro systém zdravotnictví, snížení nemocnosti a čerpání prostředků, posílení prevence?

Čas od času si spočítám u vyléčeného pacienta s jinak „nevyléčitelnou“ nemocí, kolik asi peněz ušetřím ročně pojišťovně za biologickou či jinou náročnou léčbu, nemluvě o uspíšení návratu vyléčeného pacienta do pracovního procesu. Pro systematický sběr dat je však ještě čas, nejdříve vzdělání dostatečné komunity terapeutů, legislativní rámec, výzkumy, spolupráce…

Můžeme studovat příklady využití TCM v zahraničí, v Evropě a USA?

S politováním musím konstatovat, že čínské studie, byť jsou často velmi rozsáhlé a publikuje se jich každoročně na tisíce (střízlivý odhad), nejsou v našich podmínkách respektované, zkrátka Čína má u nás z důvodů nemedicínských tento punc. Zahraničních studií jsou v odborných časopisech desítky až stovky, pochází zejména z USA. Osobně mám ale se studiemi, které srovnávají například akupunkturu proti tzv. „slepé akupunktuře“, problém. Čínská medicína je jemnou a individuální metodou. Jemností myslím citlivost k všem aspektům onemocnění člověka – fyzickým, emočním, spirituálním, sociálním. Ať se nám to líbí nebo ne, toto všechno čínská medicína zohledňuje a většina z těchto aspektů randomizací a zglajchšaltováním zkoumaných pacientů odpadá. Takže to, co testujeme při studiích, není už čínská medicína, ale vpichování jehel či podávání bylin. Doposud nevím, jak tuto palčivou otázku vyřešit a přemostit břehy – břeh původního pohledu čínské medicíny na komplexitu nemocí a návratu ke zdraví s druhým břehem, reprezentovaným větou: působí to vůbec na naše pacienty – chceme důkazy.

Lze očekávat studie evidence based, vědecké projekty, které by měly prokázat přínos a účinky TCM? Spolupracujete na něčem podobném?

Z mého pohledu bude nejsložitější vyřešit otázky nadnesené výše. Protože dělám čínskou medicínu 25 let, vím, jak a na co je účinná. Obávám se však toho, aby studie neobětovaly komplexnost medicíny, protože ji nelze vtěsnat do tabulek, a abychom nestudovali „mrtvolu“. Bohužel v současnosti v rámci integrace i čínská odborná veřejnost prosazuje univerzálnost metody na úkor individuality pacienta. To ale už není původní ars medica, umění, které se praktikovalo po staletí.

Měly by TCM hradit zdravotní pojišťovny?

Myslím si, že hrazení některých metod čínské medicíny nebude pro pojišťovny problémem. U nás je to však zatím hudba budoucnosti. K hrazení přistoupí pravděpodobně nejdříve malé komerční pojišťovny, nepředpokládám, že by měl vzniknout příkaz k plošné úhradě „shora“. Ale znova opakuji, předtím ještě bude potřeba postavit mnohé mosty.

Autor: Jan Hovorka