Za TCM mluví výsledky, ne demagogové

Zdá se, že Zákon o léčitelské službě nakonec nevznikne. Můžeme se těšit, podle zpráv z kuloárů, jaký nový “úkrok stranou” úředníci opět na téma “léčitelství” předvedou. Za jak dlouho se ukáže, že vlastně léta připravované návrhy nic neřeší. Zatím můžeme konstatovat, že mantinely pro racionální využití metod TCM pod odborným vedením se dále rozvolňují, ba mizí. Návrh dalšího řešení (určit jako odpovědné subjekty kraje, případně obce) nikam celou situaci neposouvá, pacienty nechrání a pořádek v oboru nedělá. Oborem míníme TCM, tedy to, co pod ni světová odborná veřejnost a WHO zahrnuje: na základě studia lékařství a/nebo odborné zdravotní péče (dle národních parametrů) využívání a aplikaci metod, které standardní postupy doplňují, obohacují a rozvíjejí.

Nejedná se jen o TCM, ale i národní tradiční medicíny další – korejskou, japonskou, tibetskou. Jsou po tisíce let propracovávané a rozvíjené, v poslední etapě zkoumané vědeckými metodami 21. století a taky tak aplikované v praxi. Díky novým technologickým možnostem a vědeckým metodám ověřeně a efektivně.

Co s tím u nás?

Zkusme po problém rozebrat prastarou a tradiční čínskou metodou Otázka/dpověď.

Je v Číně, jako mateřské zemi, TCM objektem vědeckého zkoumání, analýz a zpracování informací, po tisíce let shromažďovaných? Postupují čínští lékaři tak, aby metody, postupy, recepty, produkty a technologie TCM byly využity propodporu standardní léčby, preventivní nebo následnou péči?

Ano. Existují výzkumné a vědecké ústavy, univerzity, špičkové nemocnice, a všude je využívána nejmodernější technologie, metodologie platná po celém světě, a respektována legislativa.

Je v Česku TCM nějak analyzována, zkoumána a upravována tak, aby ji mohli lékaři používat jako doplněk standardní léčby? Třeba prostřednictvím využívání výsledků lékařů z evropských zemí a USA?

Téměř ne. Výjimkou je dosud tolerovaná akupunktura. jinak se vedení českého zdravotnictví o využití TCM (krom zákazů nebo ignorování) nestará.

Je TCM akceptována v drtivě většině zemí a jejich zdravotních systémů, s přihlédnutím k místním podmínkám, a jako národní tradiční medicína slouží k podpoře medicíny standardní? 

Ano.

Má péče TCM srovnatelné/lepší/méně zatěžující výsledky jako metody standardní?

Ano, většinou. Nejde o zápas, herní skóre nebo rivalitu, ani alternativu, jde o doplnění, náhradní/šetrnější indikaci, sdílenou péči.

Má praktik TCM pracovat pod vedením (ošetřujícího) lékaře?

Ano, pokud jde o léčbu v konkrétní diagnóze a lékař bere na vědomí rozhodnutí pacienta, přičemž oba vědí, co se bude dít a sledují vývoj.

Může léčit/ošetřit nelékař/praktik pacienta s konkrétní diagnózou bez účasti lékaře?

Ne. Pokud bereme na vědomí, že se jedná o léčbu nemoci, problému lidského těla, respektujeme společenský úzus (a zákon), že předpokladem pro poskytnutí péče je vzdělání, praxe a certifikace, resp. oprávnění k poskytování lékařské/zdravotní/rehabilitační/rekondiční/následné/preventivní péče. Zoufalá touha po uzdravení, úlevě a pomoci, jakož i sebevědomé přesvědčení, že vím víc než lékař, ač jsem totéž nestudoval a neumím zacházet se srovnávacími a kontrolními nástroji, jsou základem pro špatný výsledek. Jakkoli je to nadšencům a těm, kteří uvěřili v magické účinky TCM (a své mimořádné – neměřitelné! – schopnosti) proti mysli, musíme nastavit v této činosti odpovídající parametry.

Může se někde ve světě vzdělat v TCM náš lékař?

Ano, pokud je vzdělání akreditované a výsledkem je certifikát, udělený oprávněným subjektem. U nás  podobný subjekt neexistuje. Částečné vzdělání s následným oprávněním užívat akupunkturu na svém zdravotnickém pracovišti zprostředkovávají kurzy ČLAS, společnosti, která je řádným členem Společnosti lékařů českých Jana Evangelisty Purkyně, z. s., statutem tedy nevládní neziskové organizace.

Může se někde v TCM vzdělat nelékař?

Ano a ne. Podle toho, co vnímáme jako odpovídající vzdělání. Nelékař lékařem se po několika víkendových kurzech nestane. A jak jsme napsali výše, nejsem-li lékař, neměl bych vstupovat do prostoru lidského těla i duše a provádět věci, které jsem nestudoval, případně jen zčásti a laicky, určtě ne dostatečně ve smyslu převzetí odpovědnosti za výsledek. A bez spolupráce s lékařem.

Má lékař odpovědnost za vývoj zdravotního stavu pacienta?

Ano. Pokud nasadil všechny prostředky, tzn. metody, produkty, postupy a d., které současná věda poskytuje, a dodržel všechny profesní parametry, dané skupinou profesionálů, pod jejíž supervizi spadá, včetně studia. Tak jsme si to jako společnost nastavili, nic lepšího a bezpečnějšího zatím nemáme. Je ale naší povinností dívat se k zahraničním kolegům a tázat se nadnárodních a globálních institucí, zda jsme nějaké možnosti nepřehlédli.

Má nelékař, tzv. léčitel, odpovědnost za vývoj zdravotního stavu pacienta?

Ano, pokud mu slíbil pomoc a přijal sebevědomě jeho prosbu o pomoc, nabídku koupě jím nabízených služeb nebo využil jeho tísně, nevědomosti, neinformovanosti. Oba musí vědět, že se octli mimo dané parametry společnosti a nevztahuje se na ně to, co je povinen lékař k pacientovi dodržet. Je to hranice nebezpečná, po jejímž překročení nemusí být pro pacienta/zákazníka cesta zpět a není zaručené řešení jeho problému. Dokonce může být závažně ohrožen. Zde opatrně.

Co se tedy má odehrát?

Především se musí přesně definovat, oč se jedná.TCM je soubor metod, ověřovaných v praxi i teorii mnoha významnými institucemi na světě, včetně univerzit a akademií. Používání těchto metod musí být definováno a vymezeno. Limity stanoví státní administrativa a profesní skupiny ve spolupráci se světovými a odbornými organizacemi. Akreditované vzdělání, celoživotní vzdělávání, EBS pro konkrétní postupy a indikace, zkoušky, praxe na zahraničních klinikách, registrace, certifikace a ochrana pacienta musí mít prioritu a patřit pod gesci lékařů. 

Jak to realizovat?

Nenazývat neléčbu léčbou, ani léčbu neléčbou, neléky léky, nemedicínu medicínou. Neschovávat se za bílé pláště a šalebné diplomy, když nemám k lékařské péči odpovídající vzdělání, a zdravověda se mě ani netkla, nebo dokonce skoro nic nevím o TCM a možnostech sdílení dalších znalostí. Nehlásat, že lékaři nic neumí a nehlásat, že nelékaři, znalí podpůrných metod a technik TCM a dalších národních medicín, jsou šarlatáni. Upozornit, že TCM je světově a WHO uznávaný soubor ověřených metod a musí ji aplikovat lékaři, nebo osoby jimi kontrolované. Potvrdit, že nelékaři nejsou lékaři, a pokud nabízejí léčbu, musí tak činit s lékaři. Pokud ne, nenabízejí léčbu, ani uzdravení, jen možná dočasnou úlevu a to ještě bez záruky. Od války slov přejít ke konkrétním kategoriím činnosti.

A co dál?

Přijmout fakt, že WHO zařadila TCM do Mezinárodní klasifikace nemocí (ICD-11). Netahat do této oblasti politiku, propagandu a ideologii. Nehledat, kolik a jak na nových sdílených metodách tratím, ale co díky jim získávám pro vlastní profesi a pomoc pacientovi. Nastavit systém financování a kontroly poskytování péče, včetně zdravotního pojištění. Podpořit možnosti výzkumu a aplikace výsledků vědeckých institucí. Přijmout fakt, že medicínu používanou kolegy v zahraničí je lepší sdílet, než zakazovat.

A co ještě?

Pro mediky a lékaře připravit relevantní model vzdělávání v oblasti využití TCM. Nemusí sami aplikovat, mohou doporučovat ověřené praktiky, fyzioterapeuty, maséry, fytoterapeuty. Pro nelékařské pozice připravit komplexní vzdělávání, jednotné v základu s prostorem pro odlišnosti, dále certifikační a akreditační systém, dostupné vzdělání a pracovní pozice, podporující standardní metody léčení. Pro neprofesionály, lidi s touhou podílet se na zázraku uzdravování jen proto, že se cítí povoláni, připomenout možnosti a postupy, které je i jejich klienty ušetří nebezpečí zklamání a poškození. V případě, že se to stane, mít restriktivní systém. Když pijete a nemáte řidičák, taky nelezete za volant, protože víte, že je to nebezpečné pro vás i okolí. I když se vám zdá, že jezdíte jako Schumacher a v F1, kterou jste si stloukl ve stodole, vám to na selfíčku sluší.

Kdo to má zařídit?

Nový zákon, jiná cesta v ČR asi není. Zákon o sdílené medicíně. Zákon o komoře sdílené medicíny a využívání doplňkových metod. Legalizace praktiků jako pomocných zdravotních pracovníků. Jasné definování pracovních a odborných kategorií. Soustavné sledování účinků sdílené medicíny a způsoby, jak zjištěná data využívat k rozvoji. Bez předsudků solupracovat se zahraničními odborníky, lékaři, nemocnicemi, klinikami, univerzitami a výzkumnými ústavy. Zákon pak rozpracovat na úroveň provozních předpisů. Prosadit účast zdravotních pojišťoven. Profesionálně nastavit sdílený systém GDPR, EET, registrace poskytovatelů, optimalizovat kontrolu poskytované péče, dostupnost, poradenskou službu a následnou péči pro pacienty. Umožnit vstup TCM do sféry sociálně zdravotní, hlavně pro LDN, sociální ústavy, instituce následné péče. Podporovat cvičení, možnosti rehabilitace, učit seniory i děti, a vyrábět informované klienty. Potěšit lékaře, kterým budou ubývat pacienti, že ušetřený čas mohou věnovat vlastnímu profesnímu zdokonalování, jak využít TCM.

Kdo na tom vydělá a kdo prodělá?

To ukáže trh. Kdo na něj nastoupí s nejlepší strategií, investičně vybaven, schopen systémové spolupráce a férové konkurence, jistě nepohoří. Kdo brání šedou zónu, zůstane v ní. Vydělá na tom docela jistě pacient, a díky tomu jich bude prudce přibývat. Prodělá na tom ten, kdo není schopen rozvoje (ten není definován prodejem více produktů a služeb za vyšší ceny) a zůstane uzavřen v kartelové kleci. Svět nečeká na hokynáře, přeje vizionářům.

Tak bychom mohli začít.

Pokud činnosti, kompetence, povinnosti, potřeby, nezbytnosti nepojmenujeme a nevyslovíme nahlas, budeme se stále pohybovat v kruhu, kde převládají náznaky, pomluvy, dehonestace, lenost, nevzdělanost, zabedněnost, neochota, ješitnost, hamižnost, manipulace, lež a neznalost nad prostou výzvou: Pojďme přijmout metody a objevy, které naši zahraniční kolegové prozkoumali a vyzkoušeli, a najděme naši cestu, jak je využít ve prospěch pacienta. Trh pak spolehlivě ukáže, kdo je profesionál a kdo se chtěl jen amatérsky přiživit na atraktivní komoditě. Je ve veřejném zájmu rozvoj TCM podpořit a dát právě této oblasti péče o zdraví odpovídající parametry. Zákazy a demagogie ještě nikdy dobrý výsledek nepřinesly.

Jan Hovorka