MUDr. Petra Uríková: Ráda pacienty učím, jak si mohou pomoci sami

Pro poznání TCM jsou pro nás důležité osobní příběhy. V Číně je praktik a lékař samozřejmým profesionálem a pomocníkem. Nikoli však u nás. Kdo se rozhodl studovat metody, zodpovědně a s pokorou, a přidá k tomu vlastní úsilí, soustředění a propracování určité oblasti péče, zaslouží úctu. Někdy nás zarazí, proč si tento člověk vybral právě tohle? Jsou jistě lidé, kteří se oborem živí, ale obecně řečeno, blíž je jim doktor Faust než ten, kdo jim naslouchá a hledá, jak pomoci. Těch druhých je, naštěstí, víc. Mezi pokorné, obětavé a hloubavé lékaře se znalostí TCM patří bezesporu MUDr. Petra Uríková.

V profilu píšete, že o TCM jste se dozvěděla v sedmnácti letech. Jak?

Od kamaráda a spolužáka z filozofické školy Nová Akropolis, kam jsem tenkrát chodila. Kamarád byl o dost starší, zajímal se o různé filozofické systémy a alternativní směry, a jednou mi nadšeně vyprávěl o koncepci pěti prvků, kterou zrovna objevil – o tom, jaký smysl má každý prvek a jaké jsou mezi prvky vztahy. Už to mě zaujalo, i když jsem ještě netušila, že jde o čínskou medicínu. Za nějakou dobu mi přinesl knížku Křížovka života od MUDr. Jonáše. Když jsem ji přečetla, bylo rozhodnuto. Měla jsem pocit, že čínská medicína bude pro mě tou správnou cestou a že je to systém léčby, který mi dává větší smysl než naše západní medicína.

 

V uplynulých letech jste se věnovala vzdělávání jak formou studia lékařské fakulty, tak v kurzech a na stážích různých metod čínské medicíny. Co z toho vás nejvíc oslovilo?

 

Každé studium bylo pro mě důležité a přidalo střípky do současné mozaiky mých znalostí. Když kurzů a přečtených knih přibývá, mozaika se rozšiřuje a doplňuje. Studium lékařské fakulty jsem brala jako nutnou součást toho, abych se mohla v budoucnu stát terapeutem TCM, což bylo stále mou hlavní touhou. Když říkám nutnou součást, nemám na mysli, že bych se snažila lékařskou fakultu projít s co nejmenším úsilím, naopak, měla jsem vždycky pocit, že pokud chci být TCM terapeutem, musím se učit co nejlépe, abych měla dobré základy, na kterých budu moct stavět. Z dnešního pohledu bych řekla, že velmi důležité bylo preklinické studium, ve kterém medik podrobně pozná stavbu a funkce lidského těla a jeho jednotlivých částí, jak ve fyziologickém, tak v patologickém stavu. Bez těchto znalostí člověk jen těžko dokáže posoudit, na kolik je stav klienta, se kterým se setkává, závažný, a co se vlastně v těle ze západního hlediska odehrává.

TCM jsem začala studovat na začátku 3. ročníku lékařské fakulty. Ve vyšších ročnících LF jsem se tedy nemohla ubránit srovnávání obou systémů a sama jsem si je musela srovnat v hlavě a dokázat položit vedle sebe tak, aby se nevylučovaly, ale naopak doplňovaly. Denně se mi stávalo, že jsem v jedné škole slyšela, že něco léčit nejde a v druhé říkali, že se to dá léčit výborně a naopak. Během let jsem si tedy musela ověřit, která strana má v kterém případě pravdu a postupně jsem si u jednotlivých diagnóz vytvořila názor ohledně toho, jestli bude účinnější západní léčba, TCM léčba, kombinace nebo kterákoliv z nich. Obecně je mi bližší TCM přístup, protože zohledňuje člověka jako celek, kde jednak jednotlivé části spolupracují a ovlivňují se, ale který je zároveň zasazen do nějakého prostředí, které na něj má také vliv. Stejně jako má na jednotlivé orgány i celé tělo vliv to, co člověk jí, jaké prožívá emoce, jak moc odpočívá nebo sportuje nebo jaké barvy jsou kolem něj. Západní medicína tyto vlivy zohledňuje jen částečně, je víc zvyklá dívat se na člověka z pohledu jeho jednotlivých buněk a orgánů – co ony potřebují a jak mají správně vypadat a fungovat.

Z čínské medicíny pro mě byla velmi přínosná asi dvouletá stáž přímo v ordinaci MUDr. Danielové, která nás učila i teorii. Jako lektor dokázala vždy vypíchnout to důležité a předat nám podstatu, v ordinaci jsem pak viděla, že to opravdu může tak jednoduché, jak nám říká. Tak jsem získala dobrý základ a na to pak nabaluji další kurzy a knihy, které tento základ stále rozšiřují.

Z ostatních kurzů pro mě byly velmi přínosné kurzy ušní akupunktury – ať už francouzské nebo čínské školy.

 

Mělo by existovat ucelené vzdělání pro lékaře, zabývající se TCM, ve větším rozsahu, než je třeba obor na katedře nebo předmět? Na medicíně, ministerstvem nebo jinou veřejnou institucí, aby měl oprávnění k praxi TCM lékař?

 

Ano, určitě. Mám dojem, že většina lékařů, kteří praktikují i TCM, se k ní dostali až během své praxe. Ti, se kterými jsem mluvila, mi většinou řekli, že se začali učit TCM kvůli svým pacientům. Věděli, že je určité procento pacientů, kterým opakovaně nebo trvale nedokáží pomoct v jejích potížích a hledali jiné cesty a metody, které by jejich pacientům mohly přinést úlevu. Pro tyto lékaře tedy ani obor na katedře ani předmět v rámci studia lékařské fakulty nebudou užitečné. Myslím, že nejlepší forma pro lékaře by byla vzdělávání formou nějakého akreditovaného kurzu, který by probíhal víkendově 1-2 roky. Lékař, který už pracuje, obvykle tráví v práci tolik času, že si časově nemůže dovolit jiné studium než jen víkendové. I tak je často problém skloubit termíny studia se službami a rodinnými životem. Myslela jsem, že vzdělání lékařů bude takto ošetřeno v novém zákoně, ale pokud jsem viděla správnou verzi, mluvilo se tam o různých jiných oborech – fyzioterapeuti, nutriční terapeuti, farmaceuti – jen ne o lékařích. Ale je možné, že nemám dostatek informací k tomuto tématu. Také nevím, jestli lékařům bude uznáváno vzdělávání v rámci TCM škol v ČR, které už prošli nebo budou muset případně nastoupit znovu do nějakého vzdělávacího programu. Nedokáži si moc představit, jak by bylo možné zajistit všem „nové“ vzdělání zaráz. Většina lékařů, kteří nyní TCM dělají, asi prošli akupunkturní kurz, který je oficiálně uznáván, ale jako vzdělání v čínské medicíně nestačí. Znát akupunkturní body a způsoby jejich ovlivňování nestačí, aby člověk mohl dělat čínskou medicínou jako takovou. A na rozsah teorie, který je k praktikování TCM potřeba, není v akupunkturním kurzu dost času. Studium TCM je i pro lékaře jako druhé studium lékařství, protože se musí naučit zcela jiné základy, teorie a způsob myšlení, bylo by tedy třeba, aby existovalo vzdělávání v TCM i pro ně.

Jaký je váš názor na obory Terapeut a Specialista TCM, připravované v novele zákona? Zřejmě by mělo jít o nelékařské pracovníky, byl by to problém pro lékaře, spolupracovat s nimi například v nemocnici?

Jsem ráda, že tyto obory vznikají. Je třeba, aby se sjednotilo vzdělávání v TCM a aby bylo oficiálně dané, jaké vzdělání bude uznané a jaké ne a co přesně má terapeut a specialista TCM umět, aby mohl praktikovat. Co se týká spolupráce s dalšími lékaři, to zatím hlavně záleží na osobním názoru lékařů na alternativní metody a čínskou medicínu. Najdou se lékaři, kteří proti čínské medicíně tvrdě bojují, najdou se i tací, kteří jsou rádi za to, že existují další metody, jak pomoci pacientům tam, kde západní medicína nedokáže zajistit dostatečně efektivní léčbu. Jen mě mrzí, že mnoho těch, kteří TCM odsuzují, to dělají, aniž by o ní měli nějaké seriózní informace nebo aniž by chápali princip. Ale na druhou stranu není divu, Trvá nějakou dobu, než do TCM člověk pronikne a k tomu, aby to dokázal, si musí najít vůli a čas. A minimálně toho druhého má většina z nás v dnešní době nedostatek.

 

Jaké metody nebo kombinace mají u vašich pacientů spolehlivý efekt?

Metody i kombinace záleží vždy na konkrétních potížích konkrétního člověka. U někoho stačí trochu pozměnit stravování, případně životní styl, u někoho je potřeba pracovat na akupunkturních bodech (ať už akupunkturou, akupresurou, baňkováním, moxováním nebo masáží), u někoho je třeba použít bylinné preparáty a u někoho kombinaci 2 nebo více těchto metod. Občas také metody čínské medicíny doplňuji i jinými, například terapií pomocí Bachových květů. Základem u každého je vždy velmi podrobná anamnéza, vyšetření pulzu a jazyka, případně i pohmat akupunkturních bodů. Na základě těchto diagnostických metod si udělám představu o tom, jaká je příčina potíží pacienta a jaké jsou důsledky této příčiny a nabídnu metody, kterými bychom tuto příčinu a důsledky mohli řešit. Změnu stravování nabídnu každému, pokud je nutná. Pokud je třeba, nabídnu také různé možnosti ovlivňování akupunkturních bodů a případně bylinné preparáty – podle toho, s čím mám u konkrétních potíží nejlepší zkušenost a také podle toho, co pacient preferuje. Ráda pacienty učím, jak si mohou pomoct sami. Někdo je radši, když se může aktivně do procesu léčby zapojit, někomu naopak nejvíc vyhovuje užívání bylinných preparátů, které pro něj nepředstavuje téměř žádné omezení. Nedílnou součástí procesu léčby je také to, že si na každé sezení vyhradím dostatek času, abych s nimi mohla mluvit a probrat jejich potíže a starosti.

 

Spolupracujete s lékaři TCM z Číny, byla jste v nějaké TCM nemocnici v Číně?

Ne, bohužel. Škola, ve kterém jsem dosud učila, spolupracuje s nemocnicí a univerzitou v Tianjinu, ale já jsem se zatím do Číny nedostala. Ne, že bych nechtěla. Chtěla jsem odjet na stáž v roce 2010, nakonec jsem se rozhodla ji o rok odložit kvůli rodinným událostem, které se v termínu stáže sešly, a krátce poté jsem otěhotněla, tak už jsem odjet nemohla. Vzhledem k věku dětí a manželově náročné práci zatím nebylo možné, abych na několik týdnů odjela. Ale počítám s tím, že se do Číny vypravím, jakmile mi to rodina dovolí.

 

Jakou roli hraje duchovní přístup, vnímání filozofických a religiózních nauk, propojení léčby s psychologickými nebo univerzalistickými teoriemi?

Pro mě velkou. Má cesta k TCM byla opačná, než u většiny lékařů. Mě k TCM přivedla filozofie. První byla filozofická škola – na úplně jiné téma, ale dala mi asi to správné nasměrování. Až pak lékařská fakulta a současně škola TCM. Šla jsem tedy studovat TCM už z přesvědčení a už s filozofickým základem. Když člověk pochopí „univerzalistické teorie“, může jejich působení vnímat kolem sebe i v sobě a na jejich základě se učit fungování těla a celé přírody. To se pak dá uplatnit v léčbě.

Na druhou stranu i když nemáte žádný filozofický základ, můžete se TCM naučit stejně jako západní medicínu. Není to žádné léčitelství, které by záviselo na nadpřirozených schopnostech nebo vnímání terapeuta. Je to prostě jen jiný systém diagnostiky a léčby, které se může naučit kdokoli, kdo je ochotný věnovat studiu svůj čas a úsilí.

 

Dost se zaměřujete na stravu, v rámci TCM. Nakolik je důležitá?

Strava je moje oblíbená léčebná metoda, protože je to ten nejjednodušší, nepřirozenější a nejlevnější lék. Každý z nás jí několikrát denně a každým denním jídlem se můžeme léčit nebo si naopak škodit. Překvapivě velké množství běžných zdravotních potíží se dá vyřešit jen změnou stravování – i když samozřejmě ne úplně všechny, v některých závažnějších případech by byla jen změna stravování slabým lékem. Já jsem sílu stravování poznala už v začátcích svého TCM studia. Jako student SŠ i na začátku VŠ jsem bývala stále nemocná. I když jsem byla hodně mladá, vůbec jsem se necítila zdravě. Když jsem se učila TCM, zkoušela jsem všechny metody nejdříve na sobě. První metodou, kterou jsem mohla použít, bylo stravování. Jakmile jsem stravu změnila, všechny zdravotní potíže včetně únavy postupně zmizely a po dlouhé době jsem poznala pocit plného zdraví. A díky stravování si jej také stále udržuji.

Stravu tedy považuji za základ každé léčby, pokud je pacient ochotný tento základ přijmout. Snažím se každému vysvětlit, proč je změna stravování důležitá, co mu přinese a jaké změny by konkrétně on mohl udělat. Pokud to přijme, je pro něj pak léčba velmi levná a navíc se naučí si sám řešit svoje zdravotní potíže. To je pro mě největší výhrou a mám z toho vždy radost. Pokud někdo není ochotný nebo nezvládne změnit stravování, vysvětlím mu, že dalšími metodami pak musíme „dohánět“ to, co strava kazí. Pro člověka je pak léčba nákladnější, protože místo toho, aby si dal správnou stravu, která moc nestojí, musí platit bylinné preparáty, které zajistí podobný účinek.

TCM stravování ale není žádná přísná dieta. Snažím se nic nezakazovat a nepřikazovat, spíš doporučuji a vysvětluji, co je a není vhodné, čeho by měl člověk přidat a čeho naopak ubrat.

 

U nás se v oblasti přípravy pokrmů traduje „čína“ jako cosi pikantního a neobvyklého. Jak je to podle vašich zkušeností?

Abych řekla pravdu, v pravé čínské restauraci jsem asi nikdy nebyla. Pod pojmem „čína“, bych si asi představila nudličky masa a zeleniny spojené něčím pikantním, možná sladko-kyselým. Ale to není to, co byste měli jíst, pokud se chcete stravovat podle čínské medicíny. Tedy ne nutně. Já toto stravování nazývám stravováním podle principů tradiční čínské medicíny. Neznamená to tedy, že byste nutně museli jíst nudle, pikantní omáčky, červíky, řasy nebo cokoli jiného exotického, co byste si představili pod čínskými potravinami. Znamená to, že byste měli jíst v každém ročním období trochu něco jiného, potraviny byste také měli volit podle Vaší konstituce – pokud jste zimomřiví, často zahlenění a máte nadváhu, nebudou pro Vás moc vhodné mléčné výrobky. Pokud jste naopak hubení a projevují se u Vás různé příznaky suchosti, mléčné výrobky Vám mohou pomoct. Pokud mi bude začínat nachlazení, dám si zázvor nebo česnekovou polévku, pokud se budu chtít ochladit, použiji citron nebo mátu. To jen pár příkladů. Základem je pár pravidel, podle kterých se dá postupovat a vybírat si potraviny a tyto se snažím pacientům vysvětlit. A pokud Vám chutná čína nebo nudle, klidně si je dejte. Já spíš preferuji regionální a sezónní potraviny z ČR, ideálně z vlastní zahrádky.

 

Je jídlo prevencí, lékem, podpůrným nástrojem terapie?

Prevencí i lékem i podpůrným nástrojem terapie. Všechny varianty jsou možné, záleží, na co pacient přistoupí, jak se domluvíme. Ale jak jsem řekla, pokud není vhodné, může být zároveň i příčinou nemocí.

 

Co by si Evropan měl z čínské stravy a způsobu stravování vzít především?

Právě ty principy. Největším rozdílem je to, že v čínské medicíně je důležitým příznakem horkokrevnost nebo zimomřivost. I potraviny se pak rozdělují do kategorií podle toho, jestli nás ochlazují, zahřívají nebo jsou neutrální a každý by si měl vybírat z těch potravin, které jsou pro něj v danou chvíli vhodné. Také se přiřazují skupiny potravin k jednotlivým ročním obdobím i orgánům, kterým by dané potraviny měly prospívat. Nejsou žádné potraviny absolutně špatné, ani žádné potraviny absolutně dobré, jsou jen potraviny v danou chvíli ne/vhodné pro konkrétního člověka a jeho stav. Každá chuť má také svůj význam. Například na začátku běžného nachlazení pikantní chuť pomůže „západními slovy“ posílit imunitu a vyřešit nachlazení hned v začátku, zatímco kyselá chuť naopak pomůže nemoci, aby se dostala hlouběji do těla a déle nás potrápila.

 

Může způsob nebo změna stravy vyléčit konkréntí nemoc?

Ano, určitě. Stravou vždy můžeme vyrovnávat konkrétní patologii. Můžete si to představit tak, že každá nemoc v čínské medicíně představuje vychýlení od normálu, od středu. A potravinami můžeme dosáhnout toho, abychom se k normálu zase vrátili. Podle toho, jaké je vychýlení, volíme potraviny. Tam, kde je horko, použijeme ochlazující potraviny, tam, kde je chlad, použijeme zahřívající potraviny, tam, kde je sucho zvlhčující potraviny a na vlhkost zase vysušující potraviny. Mezi nemoci dobře léčitelné stravou patří například potíže, které pacienti obvykle označují jako oslabenou imunitu – opakované infekty, dlouhotrvající rýmy, zahlenění, kašel, dále únava, pocit nedostatku energie, trávicí potíže a jiné. V mnoha případech stačí jen změna stravy, v některých případech platí, že bude třeba přidat i další metody nebo s použitím dalších metod bude uzdravení rychlejší.

 

Původ našich a čínských potravin je rozdílný, geograficky, složením, pěstební kulturou, podmínkami pro chov a podobně. U léčivých bylin je preferován původ z Číny, jak je tomu u jídel, mají suroviny z našich zdrojů stejnou hodnotu jako originál z Číny?

Ano, určitě, respektive by se dalo říct, že pro nás ještě lepší. V potravinách v podstatě hodnotíme množství a kvalitu obsažené energie, v TCM nazývané čchi. Ty potraviny, které rostou u nás, mají pro nás nejvhodnější čchi, jsou nám nejbližší. Ale nejde jen o to, kde na Zemi potravina vyroste, ale i o to, jakým způsobem je pěstována. Zcela jinou čchi bude mít rostlina, která vyrostla v jejím přirozeném ročním období, z půdy a na slunci než rostlina pěstovaná celoročně ve sklenících s umělým osvětlením z vody s uměle namíchaným ideálním poměrem živin pro tuto rostlinu, za dobu mnohem kratší, než je přirozená doba jejího růstu. Stejně tak je to s živočišnými produkty – jinou čchi bude mít maso i vejce ze slepice, která žije volně, pase se na trávě a chodí spát podle denního světla než z té, která žije v malé kleci, bez pohybu, pod umělým světlem, které určuje délku jejího dne, tak aby byl výnos vajec co největší. Já tedy preferuji naše suroviny, sezónní a ty, které jsou pěstovány přirozeně. V létě si u nás radši dám rybíz ze zahrady místo citronu nebo pomeranče, v zimě si dám to, co se dá uchovávat přes zimu – jablka, zelí, mrkev, červenou řepu aj. Nemám potřebu jíst okurky, rajčata ani tropické ovoce – to jsou potraviny vyloženě do horkého počasí a v tom i přirozeně rostou.

 

Jak by vypadal ideální jídelníček pro efektní prevenci třeba pro seniory nebo předškolní děti?

Obě tyto skupiny mají z hlediska čínské medicíny stejné specifikum – bývá potřeba doplňovat jin, což v případě stravy znamená zejména kompoty, polévky, kaše, dušená a vařená jídla, případně ovocné a zeleninové šťávy.

Ideální den by tedy mohl vypadat takto: snídaně: obilná kaše ochucená podle preferencí každého (marmeláda/med/oříšky/semínka/čerstvé ovoce), svačina: ovocný kompot, oběd: polévka, může být i samotná, ale dost velká porce, hlavní jídlo nejlépe dušené nebo vařené, kombinace vařených obilovin (rýže/bulgur/kuskus/jáhly/pohanka/kroupy/aj. – jedno z toho) + trochu masa + tepelně upravená zelenina, svačina: kousek pečiva + pomazánka, večeře: polévka nebo tepelně upravená zelenina s obilovinou nebo bílkovinou – podle toho, co bylo na oběd.

Na jaře by bylo vhodné k jídlům zařadit i listové saláty a čerstvé bylinky, v létě může být víc syrové zeleniny, ovocné a zeleninové šťávy nebo smoothie, na podzim přidat pikantnější potraviny a v zimě vše teplé a hodně luštěnin.

Toto je jídelníček, který by byl vhodný pro obě skupiny, poskytoval by jim dostatek čchi, tím pádem podporoval imunitu a pomáhal udržovat dobré zdraví. Je to samozřejmě jen jedna varianta, každý den nemusí vypadat takto.

 

Číňané hodně pijí čaj. Víte proč?

Na to neznám správnou odpověď. Respektive nevím, jestli hlavním důvodem je tradice, chuť, vyrovnávání klimatu nebo povzbuzující vlastnosti čaje. Myslím, že to bude kombinace všech uvedených, ale co hraje největší roli, to říct nedokáži – možná mají i další důvod. Až se dostanu do Číny, zkusím se zeptat – i proto, že nadměrné pití čaje se v textech uvádí jako jedna z příčin některých nemocí.

 

Jak by podle vás měla vypadat ideální situace a podmínky pro poskytování péče metodami TCM a alternativ u nás?

Asi se mohu vyjádřit jen k TCM, o ostatních nemám takové povědomí. Moje hrubá představa je, že by u nás TCM byla schválena jako obor, alternativa k běžné zdravotní péči. Stačí, když bude schválena, nemusí být podporována, například ve smyslu hrazení péče pojišťovnami. Mělo by být zajištěno standardní vzdělávání v TCM tak, aby bylo jasné, jaké vzdělání musí člověk absolvovat, aby mohl pracovat jako terapeut. Vzdělávání by mělo být zajištěno i pro lékaře a mělo by být stanoveno, jestli bude stávajícím terapeutům uznáno už získané vzdělání na některé z TCM škol v ČR nebo jestli například bude možné složit nějakou zkoušku, která by potvrdila, že absolvované vzdělání bylo dostatečné a terapeut tedy může TCM praktikovat.

Mělo by existovat povolání TCM terapeut, které bude mít stanoveny práva a povinnosti, tak jako jakékoliv jiné povolání. Aby terapeuté mohli být zařazeni i na úřadech do „své“ kolonky a nemuseli být zařazování v současném meziprostoru někde mezi masérem a poradenstvím. Aby měli jasně daná pravidla provozování své živnosti a věděli, že když je splní, nehrozí jim žádný postih. Aby třeba také mohli získat od pojišťoven pojištění odpovědnosti pro své povolání. A aby také klienti věděli, že jejich terapeut opravdu získal patřičné vzdělání a může jim pomáhat k obnovení jejich zdraví.

Autor: Jan Hovorka

 

MUDr. Petra Uríková

Lukov u Zlína, U Pivovaru 300, 2. patro


Warning: Use of undefined constant rand - assumed 'rand' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /www/doc/www.tcmrevue.cz/www/wp-content/themes/ribbon/single.php on line 35