MUDr. Petra Uríková: Jak prospět svému zdraví? Nejvíc najdeme kolem sebe

Po dobu mateřské dovolené, a taky pandemie s nezbytnými omezeními, získala MUDr. Petra Uríková nečekaný bonus. Dost času a prostoru k využití znalostí, nápadů a práce doma. Kromě péče o tři děti se stará o dům a zahradu. Ta nabízí řadu možností, inspirovaných právě TCM. Mohli bychom třeba zdůraznit ekologické pěstování bylin, zeleniny i ovoce, ale také třeba koordinaci podle ročního a vegetativního období. To vše s metodami léčby TCM souvisí a v Číně to vědí odedávna. Jako vystudovaná lékařka západní medicíny má znalosti i zkušenosti, jak standardní léčbu podpořit nejen bylinami.

Pandemie trochu narušila sebevědomí západní medicíny. Neshodnou se ani vědecké kapacity na mnoha tvrzeních. Jak to vidíte jako lékařka?

Já jsem celé období pandemie strávila na mateřské dovolené, odpovím tedy spíše jako lékařsky vzdělaná maminka 3 dětí než lékařka. Považuji za velký luxus, že jsem celou tuto dobu mohla být doma, věnovat se dětem a nemusela dopodrobna sledovat všechny aktuální zprávy, čísla a opatření. Nemohla jsem si vybrat lepší dobu na mateřskou i proto, že každou chvíli byly doma všechny děti a musela jsem dohlížet na jejich výuku. Pandemie se mě samozřejmě v tomto smyslu dotkla, ale jinak – díky tomu, v jaké osobní situaci mě zastihla – jsem si opravdu vědomě dovolila nezajímat se o ni dopodrobna a profesně, nesnažit se najít odborný názor a postoj, ke kterému bych se já osobně mohla nejvíc přiklonit a nemusela jsem radit svým pacientům, co mají dělat. Prožila jsem tedy dosud pandemii ne jako lékařka, ale jako maminka a občan, který se snaží dodržet pravidla, která zrovna platí, ale jinak pokračuje ve svém běžném životě. Ten pro nás na vesnici, v domě blízko lesa a s velkou zahradou a s dětmi, které jen byly doma víc, než obvykle, nebyl až tak moc omezený jako někde jinde. A z této pozice pro mě nejzajímavější a nejvíc šokující bylo sledování toho, co celá situace dělá s lidmi zejména po psychické stránce a jak rychle a do jaké míry mohou být naše životy ovlivněny právě něčím, u čeho se ani vědecké kapacity neshodnou na mnoha tvrzeních, jak říkáte.

Nemůžeme říci samozřejmě, že je západní medicína nedostatečnou ochranou, neměli bychom ale více sdílet poznatky medicíny z jiných částí světa?

Já osobně považuji jiné medicíny za skvělý doplněk té naší, západní medicíny. Asi všichni víme, že v akutních stavech a situacích je ta naše medicína ve většině případů nepřekonatelná, je ale mnoho stavů, které akutní nejsou a jiné medicíny na ně mají účinnější a šetrnější prostředky než medicína západní. V jiných medicínách se mi líbí také to, že jsou často zaměřeny i hodně preventivně. Mají spoustu prostředků, které se dají jednoduše zařadit do našeho běžného života a díky nim si můžeme svoje zdraví udržovat a případné nerovnováhy nebo nemoci odhalit a zastavit už v zárodku. Velmi oceňuji také souvislosti, které nás učí jiné medicíny. To, co je v západní medicíně 5 různých diagnóz se například v čínské medicíně klidně může schovat pod jeden obraz nemoci, který se léčí jedním způsobem – a to může být někdy třeba jen úprava stravy – a člověk vyřeší všech 5 diagnóz zároveň, aniž by chodil k pěti různým specialistům. 

TCM se po zrušení zákona 96/2004 Sb. octla jaksi „mimo zákon“, až na daná ustanovení ji vlastně legislativa neřeší. Souhlasíte s tím, že to dává příliš mnoho prostoru neprofesionalitě a nabídkám péče o tělo bez kontroly a vzdělání?

Ano, rozhodně. Řekla bych, že teď funguje systém „není žalobce, není soudce“ a ten nemůže zaručit dostatečně kvalitní terapeuty. V současné situaci nemá žádnou váhou jakékoli vzdělání, je vlastně jedno, jestli projdete školu kvalitní nebo nekvalitní nebo žádnou, nic z toho vás neopravňuje tčm oficiálně dělat. Bylo by potřeba, aby existoval systém, který jasně stanoví, co má tčm terapeut umět, jak a v jakých podmínkách má pracovat a který by byl zároveň splnitelný tak, aby se i stávající terapeuti mohli do tohoto systému začlenit a vědět, že když splní všechna pravidla, mohou svou profesi dělat oficiálně a beze strachu z toho, co se může stát po nějaké případné stížnosti, když teď nejsou žádná pravidla jasně daná. 

Hodně se zaměřujete na byliny, dietetiku. Sledujete tím i možnost vysvětlit lidem, co mají kolem sebe na dosah a mohou využít?

Ano, rozhodně. Já nejraději v péči o naše rodinné zdraví používám to, co máme okolo – co vyroste na zahradě, na zahrádce, na loukách a v lesích v daném ročním okolí. Prostě spotřebuji to, co mám zrovna kolem sebe v přírodě k dispozici a zároveň je to to, co je obvykle v danou dobu pro naše tělo nejlepší. Je to to nejjednodušší a nejlevnější, co můžete v danou chvíli udělat a myslím, že přesně tak to dělali lidé dřív, když neměli okolo sebe všechny naše supermarkety a techniku. A tím se přirozeně udržovali zdraví. Když se podíváte na preventivní stravování v tradiční čínské medicíně, zjistíte, že to, co se má jíst v jednotlivých ročních obdobích odpovídá tomu, co je zrovna v přírodě k dispozici. A když to vezmete a využijete, tak žijete do určité míry ekologicky a zcela přirozeně tak podporujete vaše zdraví. Přijde mi to úžasné a proto se to lidem snažím různými formami předávat. Píšu o tom pravidelně na sociálních sítích, pořádám živé kurzy i online kurzy a vše zaměřuji na to, jak se člověk může různými metodami starat sám o sebe a tím si zdraví znovu získat a/nebo udržet.

Lékaři s oprávněním provozovat akupunkturní léčbu jsou většinou členy ČLAS. Měl by stát více tuto společnost podporovat? Je jediná, garantující profesionalitu léčby metodami, vycházejícími z TCM.

Společnost by určitě podporu ocenila. Myslím, že obecně platí, že čím víc máte prostředků, tím víc můžete udělat. Když prostředky k dispozici nejsou, tak lidé pracují „jen“ z osobního nadšení a přesvědčení, čímž se dá také mnohé dokázat, ale s podporou to jde lépe a rychleji. 

Vy sama jste začala pořádat kurzy. Proč? Myslíte, že si lidi nenajdou vše na internetu, že se o TCM dostatečně nemluví?

Možná bych si netroufla, kdybych hned v začátku své TCM kariéry nedostala možnost učit. Tu jsem ale měla velmi brzy a viděla jsem, že i když jsem třeba sama ještě neměla všechny znalosti o čínské medicíně, které bych si představovala, dokázala jsem lidem stručně, jasně a přehledně předat praktické informace o metodách, které mohou používat dennodenně pro péči o sebe sama nebo o své klienty či blízké. Pochopila jsem, že já se sice budu mít celý život co učit a vždycky bude něco, co ještě budu potřebovat znát, ale ne každý to tak má. Někomu stačí naučit se ten kousek čínské medicíny, který prakticky využije ve svém denním životě a nepotřebuje znát celou teorii. Někomu stačí najít řešení na problém, který právě řeší. A někomu to, co se ode mě naučí, zapadne právě na to místo v jeho životních znalostech, které zrovna potřeboval doplnit. Samozřejmě, že informace se dají najít na internetu, ale je jich tam na jednu stranu tolik, že nevíte, co je relevantní, co není a co si vlastně vybrat a na druhou stranu jsou témata, o kterých se kvalitní informace hledají těžko. Já se snažím vždycky to, co jsem se naučila a mám vyzkoušeno, do kurzu zestručnit a podat co nejvíc jasně, aby člověk dostal už to málo, co je podstatné a nemusel se, pokud nechce, zabývat tím vším okolo, co pro praxi není až tak zásadní. A navíc učím ráda. Já se tím nejvíc naučím, učení mě naplňuje a těší mě, když vidím, že studenti odcházejí s nadšením z nových informací a natěšení, až to všechno uvedou do praxe – ať už doma v rodinném kruhu nebo ve své profesi.

Jak byste si představovala vzdělání, které by umožnilo větší dostupnost péče metodami TCM? Do Číny těžko pojede česká lékařka studovat, je tu jazyková bariéra, důkazové studie nikdo nepředkládá…

Vzdělání už jednou bylo vymyšleno jako magisterský vysokoškolský obor s možností ukončení po 3 letech s titulem bakalář. Nemám nic proti tomuto modelu pro nové studenty, pokud se najde dostatek vhodných učitelů. Považuji ale za nutné dořešit i vzdělání současných TCM terapeutů – bylo by třeba nastavit pravidla i pro ně, například uznání vzdělání v některých našich TCM školách nebo možnost absolvování zkoušky, která by potvrdila, že mají dostatečné znalosti. Většina z nich si asi nemůže dovolit odložit svou současnou práci a život a nastoupit na denní magisterské studium, bylo by tedy dobré aspoň pro začátek ponechání i současných „víkendových“ škol, které by ale také měly stanovená kritéria, která musí splňovat a jejich absolvování by se považovalo za dostatečné TCM vzdělání.

Donedávna bylo hodně zájemců i o Feng Šuej, čchikung, bojová umění. Jak je to dnes, není více lektorů než zájemců?

To asi nedokážu posoudit. Mě samotnou tato témata zajímají a jsem tady tedy v řadách zájemců, ne učitelů. Nedokáži říct, jak se počty zájemců mění. Z dění na svém webu mám pocit, že Feng Šuej články lidi zajímají, dopodrobna se jim ale moc učit nechce. Ale soudím tak jen z malého počtu našeho Feng Šuej publika.

Autor: Jan HOVORKA

Foto: Archiv Petra Uríková

www.uzdravsamsebe.cz

www.tradicnilecba.cz

www.cinska-medicina-lukov.cz


Warning: Use of undefined constant rand - assumed 'rand' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /www/doc/www.tcmrevue.cz/www/wp-content/themes/ribbon/single.php on line 35

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *