Tichá xenofobie establishmentu českých zdravotníků a lékařů?

Ač pokrokové mládí takřka celého světa prosazuje sdílení, propojování, integraci, multikulturní prolnutí národů, ras a čerpání kdejakých podpor, čeští lékaři, lékárníci i stomatologové  statečně odolávají. Nestačí jen vzdorování elektronickým systémům kontroly, vydávání receptů nebo kontroly nabízení a prodeje medikamentů. Nyní staví obrannou hráz drtivému a pro ně asi zlověstnému přílivu kolegů-lékařů z Ukrajiny.

Projekt náboru vysoce kvalifikovaných zdravotníků z Východu, za který by mělo být ministerstvo spíš velmi pochváleno, u domácích šéfů lékařského establishmentu pochopení nenachází. Znovu se rozechvěli strachy o zdraví svých pacientů. Takový ukrajinský felčar, dovedete si to představit…? Cosi huhlá pod mroží knír, samé pryvít a dopobačénja, doma nosil k bílému plášti komickou čapku, skripta četl v azbuce, bůhví co tam mají napsáno, a tady by chtěl dělat do našich pacientů?

Stojí to za zamyšlení. Kromě nedostatku peněz je hlavním tématem nářků komorových šéfů nedostatek pracovních sil. Pokud jsou nabídnuty, vzedme se vlna odporu. Argumentace? Hlavně nám nesahejte na naše zvyky, podmínky, rituály, procesy, kompetence, modely a nedotknutelnost. 

V čem spočívá nebezpečí lékařů z Východu? Prý ohrozí pacienty. Neodborností, neznalostí češtiny, neprověřením. Inu, jako bychom podobné argumenty kdysi dávno slyšeli…

Zkusme se na to podívat z druhé strany. Co když je hrozbou pro domácí naopak odbornost, přinejmenším srovnatelná – jen těžko si lze představit, že se do ciziny vydá trouba, který nic neumí, doma ho nechtějí, všude měl jen průšvihy a jde se prodat do ciziny, kde je zdravotnictví na vysoké úrovni. Jeho místní šéf by na to přece musel za jeden pracovní den přijít! Neznalost češtiny – slovanská domluva je docela snadná, základy se naučí každý cestou ve vlaku, kdo plánuje odbornou práci v cizině, jistě se předem dost naučí a možná, že takový lékař soustředěněji a pečlivěji svému pacientovi naslouchá, lépe váží, co a jak mu řekne… a latina, to je přece světový jazyk! Neprověřením? Hm… zůstaňme u toho, že jde o lékařský um. A jakpak by ho hodnotil český primář? Zná on sám kvalitu ukrajinských fakult a schopnosti uchazeče předem? Nebo jde o to, aby se do oblastní nemocice nevloudil felčar banderovec? Cítil by se v Kyjevě nebo Baden Badenu neprověřeným?

Dozor, kontrolu a spolupráci na místě pracoviště jistě není složité zařídit. Ministerský projekt s tím ostatně počítá. Zapracovaní lékaři také určitě rádi nastoupí v místech, kde je zoufalý nedostatek českých praktiků. Jen podpůrné dotace, které kraje nebo ministerstvo nabízejí začínajícím lékařům v menších městech a na venkově, mohou být motivací, o jistotě a možnosti naturalizace ani nemluvě.

A proč o tom píšeme tady, v TCM Revue?

Připomíná nám to odmítání čínských lékařů, výmluvy, potvrzující strach ze srovnání výsledků léčebných metod a úspěchu konkurence, změny zavedených stereotypů, a jak se říká s oblibou dnes v mainstreamové sociologii – xenofobii, strach z neznámého. Koukáme, že u českých lékařů nemá hranic ani u zemí, ani oborů.