TCM: Radost dlouho netrvala. Co teď?

Poslanci ve včerejším rozhodnutí Sněmovny podpořili návrh senátorky Aleny Dernerové. Znamená to, že lékaři ubránili svou běloplášťovou, výsostnou zónu a metody TCM nadále do prostor, kde se jedná o zdravotní péči, nesmí.

S klasikem bychom se rádi hlasitě zeptali: A komu tím prospějete, cooo? :)

Ale budiž. Spíše se zkusme podívat na důvody, které paní senátorku a její kolegy k návrhu vedly. V dnešním prohlášení dotyčná dáma totiž uvádí, že: “… Dělali jsme průzkum, zda existuje akreditované pracoviště, které by toto léčitelství vyučovalo, a zjistili jsme, že nikoliv.”

Tady vidíme jádro pudla. Paní senátorka na vysoké úrovni sděluje argument, který je komický. Zjištění, jak tomu je, by obnášelo u zcela neinformovaného člověka asi deset minut. U předkladatelky tak důležité novely bychom předpokládali, že proběhly už dávno ty nejhlubší rešerše, že paní senátorka konzultovala s lékaři tuzemskými i zahraničními, zda a jaký je/mohl by/nemohl by být přínos TCM, jaké jsou modely vzdělávání v civilizovaných zemích s vysokou úrovní lékařské péče, výzkumu a vědy. A především, byl by dobré se komplexně zajímat o to, co to vlastně TCM, tak, jak ji aktuálně přijímáme, je. A analyzovat, porovnávat, vyhodnocovat. Čímž nemáme na mysli ptát se vědecké rady ČLK mailem, co ona na to.

Paní senátorka by mohla třeba zajít na valnou hromadu Komory TČM. Sejít se s vedením České lékařské společnosti akupunkturistické SLČ JEP a poslechnout si názory osmi stovek kolegů (asi nebudou všichni šarlatáni). Co bychom jí doporučuli nejraději – navštívit prestižní nemocnice Beijing TCM Hospital nebo Shuguang TCM Hospital Shanghai. Mohla by si podrobně prohlédnout jednotlivé kliniky, špičkové technologické vybavení jejich oddělení, kde se TCM používá, a také se seznámit s nemocnicemi, které používají západní medicínu (jak si ji ještě možná pamatuje) s tím, že TCM doplní, zefektivní, urychlí procesy následné, rehabilitační, rekonvalescenční a podobně.

Nevědomost hříchu nečiní, praví staré úsloví. U senátorů, předkládajících podobný návrh, bychom se nad tím měli pozastavit. Poměřovat “výhody”, jako je bakalářský titul, a aplikovat tato kritéria u tak nekonzistentní skupiny, které se zatím říká léčitelé, je chybné. Zavádí to celý problém někam jinam. 

Lékaři jsou prostě lékaři. Pokud si lékař zvolí využití metod a technologií TCM ke zlepšení stavu pacienta, nebo dokonce uzdravení, měl by mít plnou podporu. Není jeho vinou, že pokud absolvoval víceleté studium, nebylo akreditované a tudíž není oprávněn praktikovat TCM na pracovišti (státní NZZ). Dále u ČLK, zákonodárců, univerzit, výzkumných ústavů. Lékař TCM se u nás neuchytí, historicky jsme jinde, lékař se znalostí TCM, ve formě akreditace, absolutoria „doškolováku“ a podobně, by měl mít odpovídající podmínky a podporu. Nejen z mateřské Říše středu.

Senátoři by si měli vyjasnit, o čem vlastně rozhodují. Přesunem TCM pouze a VÝHRADNĚ do kategorie léčitelství celou věc ještě a na dlouho komplikují. Je tu dominantní skupina odborníků, která vystudovala medicínu, získala titul MUDr. a léčí v rámci platné legislativy. Vymezení metod TCM, jednoznačně ověřených a funkčních, jejich akreditování v balíčku, který by byl flexibilní, a umožňoval využití v maximálním počtu možností od pooperační hospitalizace po ambulantní ošetření ve venkovské ordinaci, by se mělo těšit zájmu. Vedení ČLK, parlamentu, univerzit. Vědeckých institucí i ekonomických diplomatů. Nabídout lékařům přehledný, komfortní balíček, krátké studium, podobné jako mají akupunkturisté, by jednak přestalo dělat ze zkušených lékařů pochybné šarlatány, a jednak by s extrémně nízkými náklady pomohlo k vyšší efektivitě zdravotní péče. Lékař s atestací bude asi těžko usilovat o doplňkový kurz mezi léčiteli a nadšenými, nicméně nelékařskými praktiky.

Druhá skupina je jasná. Můžeme jim říkat léčitelé, terapeuti, praktici, jak je i jinak libo. Je jasné a přehledné, že to prostě nejsou lékaři. Většinou ani zdravotníci. Jsou to většinou poctiví, pracovití lidé s empatií, a řekněme i s odvahou, nabídout druhým pomoc. Berou na sebe velkou odpovědnost a jistě by jim to nikdo neulehčoval. Je tu Komora TČM, může vzniknout další kontrolní orgán, krajský i centrální. A vzdělávací centra.

Je fakt, jak říká ministr, si tady kdokoli udělá třeba kurz, otevře kancelář a vyhlásí, že léčí. To fakt není úplně dobře. A taky je fakt, jak říká ráda paní senátorka, že medicína je jenom jedna. Dodejme, že do ní patří i TCM. Pokud nejde o válku slov a prestiže na hranici snobství, ba planého elitářství, ale o zájem uzdravit pacienta.

Dnešní školy TCM opravdu nemají akreditaci, a s tím nic nenaděláme. Mají však letitou zkušenost, praxi a týmy vzdělaných odborníků – to taky není málo. Pro ně může fungovat zákon, k němuž by měla existovat intenzívní veřejná debata. Rádi pozveme pana ministra a další zainteresované, aby s ní začali u nás. 

Jan Hovorka