TCM: Jak hledat důvěryhodnost aneb Přichází čas sklizně ovoce zakázaného?

Zpochybňování TCM a dehonestace odborníků, včetně zkušených lékařů a zahraničních expertů, je nejen laciné, ale hlavně krátkozraké. Místo urážek a zákazů by bylo lepší hledat cesty a způsoby, jak analyzovat nabídku a vybrat metody, postupy a nástroje, nebo produkty, které nesporně účinkují ve prospěch, k posílení účinků západní medicíny.

Na tomto základě (schéma ne nepodobné vějíři metod, praktikovaných oficiálně ve FNHK) bude jednodušší vytvořit základ výukového modelu, osnov, oborů, garantů i nákladů. Výstupem by mohla být vytoužená akreditace, která lékařům přidá hvězdičku odbornosti či specializace, a praktikům bez medicínského titulu umožní pracovat. Nikoho z nich to nezbavuje odpovědnosti za postupy, které užijí, ba naopak.

Jestli je něco nutné vzít v úvahu především, tak uvolnění podmínek pro čínské lektory a lékaře-učitele. Těžko lze porovnávat několikrát zprostředkovanou informaci, pocházející z jiného kulturního kontextu, a jinde pak aplikovanou, za plnohodnotnou. To není znevažování, ale konstatování. Řekli bychom metaforicky: Od nostrifikace (titulů) k domestikaci (metod). I v Číně pracují s tím, že pro 53 národnostních skupin, v některých parametrech se odlišujících, je používáno 14 škol TCM, které tyto odlišnosti respektují a s vyrovnáváním metodologicky pracují.

Z Číny nabídka přichází, brání jí jen ideologicko-utilitární bariéry cechu sveřepých bílých plášťů. Dodejme: Jen několika. Tím je to závažnější. Tento nesmyslný vzdor a zaslepenost doktorům nijak nepomáhá a desetitisíce pacientů, kterým by metody pod odborným vedením vzdělaných lékařů a péčí zkušených terapeutů mohly pomoci, o tuto naději přicházejí.

A co by ještě mohlo pomoci? TCM jako produkt, zařazený do zdravotního pojištění, primárně VZP. Je to jistě složité a komplikované, ale myslíme si, že vymyslet nebo jen obsluhovat Lexellův Gama nůž, nebo posunout vývoj medikamentů proti HIV, je složitější. Pokud bude nabídka metod TCM prezentována jako produkt VZP nebo jiné pojišťovny, pacient-občan-volič zavnímá pozitivní signál, že o jeho zdraví někdo vážně přemýšlí, a navíc za jeho peníze. Vznikne kontrolní systém, cenotvorba, sledování finančních toků, daňového procesu atd. TCM by jistě jinak vnímali i lékaři, kteří dosud o jejím využití nepřemýšleli. Nabízejí se i úvahy efektivního zařazení do modelů prevence, klubu pevného zdraví a podobně.

Ano, důvěryhodnost. Lze ji získat přirozenou a klidnou debatou, společným zkoumáním, sdílenou zkušeností. Otevřeným jednáním, férovou spoluprací všech hráčů na trhu, profesní poctivostí. Nikdy ale ne ostrakizací, vyřazováním, pomluváním, lží, zákazem.

Však víme, že nejvíc chutná ovoce zakázané. Že by pro TCM a její praktiky paradoxně nadcházely zlaté časy?

 

(K diskuzi je i zajímavý příspěvek na webu zdravotnickepravo.invo/Zdravotnické právo a bioetika:)

Problematika právní úpravy provozování léčitelské činnosti

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *