Stanislav Bečka, terapeut a praktik: TCM využívá a ovlivňuje vnitřní potenciál pacienta

Terapeut a praktik Stanislav Bečka je v jistém smyslu zosobněním příběhu TCM u nás. Přes jednoznačnou individualitu je příkladem hodným určité generalizace. Poté, co hledal zdroje vzdělání, nalezené vyhodnotil a využívá s pokorou a vděkem, hledá dál. Z jeho slov vnímáte oddanost tomu, čemu se věnuje. Je kritický i dychtivý, rozvážný i nadějeplný. Přiznává vlastní limity a dívá se do nekonečného prostoru ještě nepoznaných skutečností. Vzorem mu jsou významní lékaři a osobnosti, z knih i setkávání. Lehký humor a inteligentní závěry odlehčí i vážnější témata. Skromné podmínky vyváží profesionální péčí. V Třinci najdete nejen skvělého praktika, ale i vzácného, moudrého člověka.

Kdy jste se setkal s Tradiční čínskou medicínou (TCM) poprvé, a kdy přišel impulz, abyste se jí zabýval?

Poprvé jsem se dostal k TCM, konkrétně akupunktuře, díky studiu bojových umění a některých vybraných technik (dim-mak). Zhruba od svých patnácti let jsem začal kupovat všechny možné knihy, které měly něco společného s akupunkturou, čínskou medicínou, filozofií, cvičením čchi-kungu, bojovým uměním atd. Hodně jsem si půjčoval v Městské knihovně, a doma přepisoval do sešitů a poznámek. Některé mám dodnes.

Na střední škole jsem pod lavicí namísto standardního učiva louskal knihy o tchaj-ti, a třídní učitelka mi s nadsázkou předhazovala neužitečnost mé četby (a sama ovládala sanskrt). :)

Moje první pokusy s akupunkturou byly pomocí šicí jehly, kterou jsem se pokoušel aplikovat do akupunkturního bodu zusanli (na sobě), – nedopadlo to moc slavně..

Pak jsem v jedné knize objevil inzerát na studium akupunktury při Československé SinoBiologické společnosti, kam jsem se přihlásil a při práci jsem dojížděl na dálkové studium. Tam už jsem měl přístup k opravdovým akupunkturním jehlám, a moje první pokusy o „léčbu“ akupunkturou byly přijatelnější.

Studium jsem bohužel nedokončil z finančních a časových důvodů, částečně i z legislativních, ale teoretická a částečně i praktická příprava byla nedocenitelná.

Legislativní stránka (tedy legalizace akupunktury z rukou laika – nelékaře) byla velkým tématem už tenkrát – jedná se cca o rok 2006, kdy se mluvilo a byly i snahy zlegalizovat a akreditovat státem studium TCM (akupunktury, fytoterapie etc.) i tak, aby nelékařský student po absolvování závěrečné zkoušky mohl legálně praktikovat akupunkturu a mít na to živnost. Dodnes tomu tak bohužel není, akupunktura jako taková dle platných zákonů patří pouze do rukou vyškoleného lékaře. Žádná škola TCM není v současné době akreditovaná státem (MŠMT, MZ). To bohužel odradilo mnoho studentů od řádného dokončení studia.

Praktičtější využití TCM nastalo ještě za dob studia, kdy jsem v tehdejší práci občas rovnal kolegyni záda, druhé jsem akupunkturou dočasně potlačil projevy lupénky, aby mohla na ples v šatech s výstřihem – kupodivu to zafungovalo, jednomu obchodnímu zástupci jsem dával dopořádku tenisový loket. Od tehdejšího nadřízeného jsem dostal přezdívku „doktor“. Měl jsem i sérii přednášek, kde jsem se snažil přiblížit pojem a filozofii TCM. Kolegovi ze studií jsem jezdil pomáhat a přednášet na jeho kurzy do Beskyd, a tam jsem potkal svou současnou partnerku, Mgr. fyzioterapie, u které jsem začínal praktikovat TCM profesionálně. Zpočátku jsem provozoval akupunkturou, ale postupně se i díky kurzům začal zaměřovat na čínské masáže, baňky a méně invazivní techniky.

 

Jsme asi odlišní od obyvatel původních zemí, kde se vyvíjela. Tradice přírodní medicíny u nás ale taky je. Máte nějaké zkušenosti, kde se prolínají tyto roviny? 

Řekl bych, že fyziologie obyvatel je stejná, pouze životní podmínky a obecně přístup k životu jak po fyzické, tak i duševní stránce je jiný. Přírodní medicína se nezávisle na místě a čase snažila pomoci od nemocí tím, co měla k dispozici. Rozdíly byly hlavně kulturní, náboženské, a z toho vycházelo i poznávání (resp. vysvětlování) přírodních zákonů. Náhled na člověka a nemoc byl též jiný.  U nás byly vždy babky kořenářky, hodně se léčilo v klášterech, měli jsme hodně známých léčitelů, lékařů. Možná i proto dnes hodně lidí fascinuje, vyhledávají „alternativní“ léčitele, postupy.

V čem je podle vašich zkušeností přínosná pro naše “středoevropské” klienty? 

V přístupu. TCM dává do souvislostí spoustu „příčin“ , které moderní medicína neuznává, přehlíží, nebo nejsou vědecky ověřené, prokázané. TCM nabízí „jiný“ pohled, který vyhledávají pacienti, kterým moderní medicína nedokázala pomoci, nebo hledají méně invazivní metody k udržení zdraví nebo odstranění potíží. Současně má punc exkluzivity, dnes je to i díky medializaci „lifestyle“. Bohužel ne vždy ku prospěchu. TCM dle mého využívá a ovlivňuje přirozený potenciál organismu se léčit, adaptovat. Zlepšuje vnitřní podmínky, homeostázu organismu, a současně kultivuje tělo a mysl pacienta – tedy, v ideálním případě, pokud se praktikuje komplexně. Nejde jenom o to, např. při bolesti ramene napíchat jehly, doporučit byliny nebo nasázet baňky, jde o to, naučit člověka procvičovat, protahovat, naučit ho automasáži, naučit ho jak se vyvarovat přetěžování, naučit ho, jak se o sebe starat tak, aby nedocházelo k recidivě nebo dalším potížím. Bohužel to v praxi moc nefunguje, částečně vinou terapeuta, částečně i pacienta.

Na co se vaše centrum zaměřuje?

Centrum zní moc vznešeně. V podstatě je to malý prostor bez čekárny s masérským lehátkem a obrovskou knihovnou  :)!

V začátcích jsem se nesnažil specializovat. V podstatě jsem řešil potíže od bolestí hlavy, ženských obtíží, kožních problémů, pohybové potíže, interní choroby atd… takové všeobecné zaměření. Dnes je to podobné, ale díky tomu, že ŽL mám na masáže, tak chodí lidé převážně s bolestí pohybového aparátu. V podstatě mám dvojí praxi, masérskou, a „čínskou“, kterou provozuji na vyžádání. Ne každý chce akupunkturu. Spíše se snažím využít předností každé metody ku prospěchu pacienta, popřípadně ho nasměrovat ke specialistovi, ať už přes TCM nebo klasické medicíny. Mám své limity.

Můj cíl je se nadále rozvíjet, jak v „manuální“ medicíně, tak i v té čínské. Hodně mě poslední dobou oslovila aurikuloterapie (akupunktura ucha), je pro spoustu pacientů přijatelnější než tělová akupunktura, a má často vynikající a rychlé účinky.

Máte stálou klientelu, chodí k vám lidé opakovaně?

Chodí, převážně na masáže, baňky, ale i na akupunkturu. Na jaře se vracejí alergici, pro jehlu do ucha, mají daleko menší potíže s pylovou alergií. Někteří nemusejí ani užívat léky, někteří dost omezují četnost používání.

Často chodí celé rodiny, dvě, tři generace. Ale ne vždy se podaří odstranit všechny potíže, často jsou však lidé vděční za částečné zlepšení kvality života.

Dnes dost často bohužel slyšíme všelijaká varování ze strany lékařské obce. Co byste odpověděl na podobné řeči o šarlatánství a nevědeckých metodách?

Že mají pravdu, svým způsobem. Používá se spousta metod (teď nemyslím jenom TCM) které jsou nebezpečné, nevyzkoušené dlouhou empirií, které mají za úkol pouze vydělat peníze. Některé jsou téměř neškodné, některé více. Osobně vůbec nefandím různým MLM produktům, různým detoxikačním kůrám, odčervování, pití průmyslových bělidel a mnohému dalšímu. Často to dělají nebo doporučují lidé, co nemají ani bazální znalosti západní medicíny, nebo pouze holdují „alternativním faktům“.  Sám jsem měl období, kdy jsem věřil, že TCM dokáže všechno, s trochou nadsázky že umí i probudit mrtvého. To mě díky praxi a studiu přešlo. Snažím se informace ověřovat z více zdrojů, podrobovat je kritice, usazovat si je do souvislostí. Lidé bohužel chtějí rychlá a snadná řešení, pokud to jde bez vlastního přičinění, proto také často naletí různým šarlatánům. Často jsou i zoufalí, jsou schopni dát nemalé peníze za různé zázračné přístroje, blikající krabičky, předražené produkty. Vinu má i současné přetížené zdravotnictví, neschopnost politiků řešit personální krizi v nemocnicích, odlidštění přístupu lékařů k pacientovi (ne vždy). To také přispívá k tomu, že se lidé obracejí k „alternativní“ medicíně.

Bohužel TCM je z hlediska současného poznání a metod vědeckého zkoumání považována za nevědeckou. To ovšem neznamená, že neumí, nebo nemůže pomoci. Prostě ten koncept vznikal několik tisíciletí v jiné době, za jiných podmínek a na základě úplně jiného myšlení, jiné filozofie. Empiricky se osvědčila a i v klinické praxi se stále osvědčuje. Vědecké postupy a studie ji řadí na úroveň placeba, ona částečně s tímto efektem pracuje – právě díky tomu, že podporuje přirozené mechanismy organismu. V efektivitě se s některými postupy moderní medicíny – hlavně té akutní a  život zachraňující, nemůže porovnávat, ale vyhrává u funkčních poruch, u chronických případů – tam ovšem léčba musí být dlouhodobá a je často i nákladná.

Hodně se TCM vyčítá vybíjení živočišných druhů – a tak trochu i právem. Mimo Čínu se ale naprostá většina praktiků vyhýbá živočišným produktům, jak z legislativních důvodů, tak i morálních. K filozofii TCM patří i určitá úcta k životu, živým tvorům, a pokud jde (a jde to) nahradit živočišný produkt rostlinným, tak se to dělá. Negativní vliv mají i snahy vydělat, kde se používají postupy výroby bylinných produktů z neověřených zdrojů, různá kontaminace těžkými kovy, plísní atd. U nás to je hlídané, dělají se rozbory na kvalitu i správnost složení.

Patří TCM do oblasti zdravotnictví, nebo ne? 

Některé metody se už používají, např. akupunktura nebo baňkování. Sice nejsou hrazené z veřejného pojištění, nebo se dělají např. v rámci rehabilitace.

Implementovat za současných podmínek TCM do zdravotnictví mi nepřipadá úplně šťastné, ztratil by se tam individuální přístup. Dnes je ale mnoho soukromých zařízení či lékařských praktiků, kteří metody či služby TCM nabízejí. Snad v každém městě je nějaký akupunkturista – lékař. Mnoho více či méně proškolených laiků nabízí i tyto služby, ale určitá forma kontroly by měla být. Pokus o legislativní řešení tu byl, ale ztroskotal na politické nevůli a nekompetenci.

Viděl byste pro TCM uplatnění v nemocnicích? Jak by to mohlo vypadat?

V Číně mají zavedený model, ale jsou tam jiné podmínky veřejného zdravotnictví, přístupu pacientů i lékařů.  U nás by se vybrané funkční metody a postupy mohly legálně zavést jako doplňková léčba, klidně i za příplatek. Kde je vůle, je i cesta. Ale toto téma raději přenechám expertům, je to i otázka medicínského práva a konceptu EBM.

Setkal jste se s řadou expertů TCM. Co je váš největší zážitek, nezapomenutelné setkání, poučení? 

Hodně si vážím práce Vladimíra Anda (toho jsem potkával i na přednáškách), dost mě zaujal skrze knihy MUDr. Jaroslav Debef. Osobně mě hodně oslovil MUDr. Michael Vinogradoff, který nám přednášel historii a filozofii TCM, poté symboliku akupunkturních drah z pohledu I-ťing. Byl takový specifický, přístupem, vystupováním, formou přednášení, hodně se smál, vtipkoval, mluvil mnohoznačně – tím často mátl překladatele a i nás, posluchače.  Jednou jsem s ním měl malý osobní rozhovor, před FTVS v Praze, oba jsme pili hnusné kafe z automatu a kouřili o přestávce venku před budovou. Říkal tomu kuřácká „meditace“. Velmi zajímavý člověk, praktikující Taoista. Bohužel jsem nedokázal ocenit a vstřebat informace, které předával. I dnes, přestože už mám za sebou hodně praxe, hodně přečtených knih, pořád nedokážu uchopit mnohé z jeho myšlenek. Snad jednou.

 

Jan Hovorka

Čínské masáže Třinec

Tradiční čínské terapeutické metody v Třinci

Telefon: 725 726 346

https://cinskemasazetrinec5.webnode.cz/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *