PEKING: První postřehy, inspirované výukou pro české adepty kurzu TCM v Beijing TCM Research Institute

 

Výukový seminář pořádaný Výzkumným ústavem TCM v Pekingu absolvuje necelá
dvacítka frekventantů, v průřezu odrážející skladbu lidí, kteří se zabývají, nebo zabývat
hodlají, využitím těchto metod v domácích podmínkách. Tento běh (do 14.4.2017) byl
připraven z důvodů vysokého zájmu z Česka specielně a pouze pro české studenty –
jinak se tu vzdělávají smíšené skupiny, doslova ze všech kontinentů. I proto je pro
každého účast na této akci velkou poctou.
A samozřejmě vyvolává tento první český kurz řadu dalších otázek, na které si budeme
muset najít odpovědi, a to i bez čínské účasti. Aniž by to hostitelé nějak zmiňovali (a
možná to ani nevědí), je kolem praxe TCM příliš mnoho nevyřešených, nedořešených a
neřešených otázek. Zdejší pedagogové se tím vůbec nezabývají, a možná (by) je to ani
nenapadlo. Prostě přednášejí, poskytují informace, vědomosti, prameny, literaturu,
odkazy, příklady v učebně i Beijing Hospital of TCM, kam mají po dohodě účastníci
přístup ke špičkovým lékařům a na oddělení, která je zajímají. Na shrnutí efektu tohoto
projektu se těšíme i my, jeho účastníci, ale počkejme si.

Co bychom zařadili mezi postřehy ke zvážení?

1. Standardně se komunikuje v angličtině, to byla i podmínka účasti. Nic divného, na
kongresech západní moderní medicíny je to běžné. Možná bychom mohli zkusit
navrhnout, aby se místo povinné znalosti českého jazyka (jak uvádí zákon) pro lékaře v
ČR prosadila povinná znalost jazyka anglického. Přijala by to za své ČLK? Doktoři
zkoušku z jazyka jistě absolvovali už na fakultě. Vzhledem k předpokládanému vývoji
úrovně vědy a medicny, a konec konců v důležitých oblastech již statu quo, by tím nikdo
nic netratil, naopak.
2. Liberalizace v oborech, které jinde běžně zkoumají univerzity, vědecké instituce a
špičková centra by jistě přinesla mnoho inspiračních momentů. Ano, řeč je stále o TCM.
Rigidita, připomínající stalinistickou neústupnost, je zarážející. Naštěstí taje,
přesvědčivým důkazem jsou i schválené odstavce novely “šestadevadesátky”, o kterých
píšeme jinde. Bravo, pane ministře a pane profesore.
3. Pro všechny by bylo dobré vyjasnit pozice, ze kterých praktici a lékaři poskytují pomoc
nebo zdravotní péči (předbíháme, ale zatím tomu tak říkejme). Je jistě rozdíl, když
diagnózu stanoví lékař s odpovídající odborností a praxí, lékař dtto, vystudovavší navíc
odpovídající školu TCM, lékař-absolvent moderní medicíny i TCM v zahraničí – a na druhé
straně člověk, který z pracovních nebo osobních důvodů si dopřál výdaj a díky píli
absolvoval tu kratší, tu víceleté studium. Bylo by dobře vyjasnit, kdo a co poskytuje.
4. K tomu přibývá další paradoxní problém: budou-li terapeuty konečně řádnými Bc. a
Mgr. s příslušným vzděláním, kde ho nabyli? Máme již školy, kde stačí právní
rekodifikace, úprava předpisů, a student/absolvent nabude titulu? Může lékař s
šestitýdenním doškolovacím kurzem být stejně dobrým akupunkturistou/praktikem TCM
jako člověk, který sice medicínu univerzitní nestudoval, zato celý život věnoval studiu
metod, které pro podporu moderní léčby může nabídnout? A vice versa.
5. Měl by existovat kontrolní, administraticní a garanční institut. Odpovídajím subjektem je
Komora TCM. Může dojít k rekonfiguraci a stabilizaci, dohodě se státní správou a
institucemi, podobné jako je to u advokátů nebo exekutorů, přiblížit status zákonné
úrovni? Mělo by. Komora TCM existuje šest let, ve statutárech jsou schopní, kvalifikovaní
odborníci, co by ještě mohlo vadit?
Mezi lékaři je hodně umělců, obzvlášť hudebníků. Fenomén TCM tak trochu připomíná
hudbu. Lepší jsou ti s absolutním sluchem, hudebním cítěním a vzděláním, žáci skvělých
profesorů, celoživotně jednooboroví (obrazně řečeno!). Dost dobří jsou naturščici, poctiví
ve cvičení i teorii, s talentem. Dobře naučení muzikanti moc nepokazí a drží rytmus.
Diletant, odkoukavší pár fíglů. udělá dojem na krátkou chvíli, leckdy však o to víc škody.
Ano, podporu by měli dostat všichni, kdo metody TCM umí použít, dokázali se je naučit a
s pokorou aplikují. Musí však sami přispět k vytvoření právního rámce a podmínek, které
budou chránit jak je, tak jejich klienty. Lékař je odpovědný ze zákona za mnohem
banálnější úkony, než se dnes běžně dělají v pololegálních doupátkách (tetování třeba).
A ano, klient si může přát a zaplatit cokoli. Čím dál je jasnější a víme to z ciziny, že to
taky může mít dost drtivý ekonomicko právní dopad na poskytovatele, kterému se úkon
nepovede. Je na něm, a na jeho odvaze, co zákazníkovi prodá.
A propos prodá: zdravotní pojišťovny, kromě PVZP, zatím nezveřejnily zájem o hrazení
úkonů TCM. Tak je to za hotové. A na to bude zřejmě brzy upřen zrak z Ministerstva
financí, do center harmonie a lávek k vyšším patrům duchovna naburácí komtroloři
kontrolních hlášení a EET.
Pokusme se pomoci tomuto oboru služeb ve zdravotnictví stát se rovnocenným s dalšími.
Není třeba se usvědčovat, hanět, urážet a ponižovat oblázky ze stráně Sysifovy kruté a
nekonečné cesty. Tak jako tisíce let nejen v Číně vezměme na vědomí, že to co pomáhá,
si pomoc zaslouží.
Zdravíme z 2017 Training Course on Health Care Technique of Traditional Chinese

Medicine for Czech.


Warning: Use of undefined constant rand - assumed 'rand' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /www/doc/www.tcmrevue.cz/www/wp-content/themes/ribbon/single.php on line 35