MUDr. Richard Pabišta: Dostupnost a péče TCM v nemocnicích? Ano. Ale jako doplněk, musíme léčit lege artis, to je dle zásad lékařské vědy.

MUDr. Richard Pabišta je primářem urologického oddělení Klaudiánovy nemocnice v Mladé Boleslavi. Je špičkový odborník, takřka veškerý čas, invenci a energii věnuje své profesi. K ní patří především práce na operačním sále a urologické ambulanci. V poslední době uplatňuje při své práci i některé získané znalosti z oboru Tradiční čínské medicíny (TCM).

 

Proč?

Cítil jsem, že je třeba se vrátit od technických vymožeností moderní diagnostiky

(které jsou ale samozřejmě potřebné) opět k pacientovi jako celku. Ta věc ve mě zrála postupně, zejména při práci s pacienty v urologické ambulanci. Možná prvním impulsem pro mě byly pacientky s opakujícími se infekcemi močových cest, které byly během dvou let léčeny pěti nebo šesti různými antibiotiky nebo chemoterapeutiky, pochopitelně při špatné diagnostice z necévkované moči. Pochopil jsem,že je třeba se na problém podívat celostně, ne tedy jen na močový měchýř nebo močové cesty. Podrobným vyšetřením, zejména z anamnestických údajů pacientky jsem si ověřoval, že problém je mnohdy opravdu úplně jinde. Následně jsem řadě těchto pacientek dokázal pomoci, ať už akupunkturou, nebo jenom změnou životního stylu, změnou stravy a podobně.

Je potřeba se zamyslet nad jednou z tezí TCM, která soudí, že všechny nemoce jsou nemocemi z nadbytku. Mnoho civilizačních chorob je ovlivněno nebo vzniká jenom nesprávnou životosprávou, nedostatkem pohybu a dalšími chybami. Nás “staří” praktici učili dívat se na člověka jako na celek. Nelíbí se mi, že se toto

v éře magnetických rezonancí, počítačových tomografií a moderních ultrazvukových přístrojů, vytrácí. Nějak nám z toho uteklo popovídání si s pacientem, jeho pečlivé vyšetření, podívání se na něho. Problém je ale mnohem složitější i ve vztahu k organizaci zdravotnictví a systému, který zde funguje – tedy jestliže během dopolední ambulance ošetříte 35-40 pacientů, jistě nemáte čas detailně si vyposlechnout všechny stesky, které nemocní mají. Dalším významným problémem je i to, že populace stárne. Jsme konzumní společností

s nadbytečným příjmem potravy a nedostatkem pohybu, jsme stresováni, bojíme se o naše děti, o naši budoucnost, apod.

To vše byly hlavní důvody, proč jsem se rozhodl studovat Tradiční čínskou medicínu a snažit se vidět pacienta jako celek, jako součást přírody.

Samozřejmě, jsem urolog a urologem chci zůstat. Nicméně komplexní pohled na člověka je úžasný a mě určitě obohatil.

A akupunktura? Fungující věc u řady bolestivých a psychosomatických stavů.

 

Jaké jsou vaše zkušenosti po několika letech? Můžete zmínit nějaké výrazné úspěchy, ověřenou diagnózu, případy, kdy opakovaně víte, že to bude účinkovat…

Určitě není náhoda, když u bolestivých stavů, které vycházejí z blokády krční páteře, po třech sezeních cítí pacient neskutečnou úlevu. Samozřejmě dle dohody neužívá během aplikace žádná analgetika, nesteroidní antirevmatika a jiné léky, tlumící bolest. Důležitá je pro mě především zpětná vazba, tedy každé sdělení pacienta o dynamice problému. Ten většinou záhy konstatuje, že měl problémy půl roku, a po několika (většinou již třech) aplikacích se cítí mnohem lépe.

 

Doporučil byste nejen akupunkturu, ale případně i další metody TCM pro běžnou praxi v nemocnicích a zdravotnických zařízeních jako podpůrnou a následnou péči k tomu, co děláte? Nejen do vaší urologické specializace, ale i do dalších odborných oddělení a klinik.

Je to složitá věc. Nelze se vyjádřit paušálně, a to z toho důvodu, že akupunktura je invazivní výkon, který porušuje integritu kůže. Pokud by například u nádorem nebo jinak oslabeného člověka vznikla po aplikaci jehel zánětlivá reakce typu kožní flegmóny nebo abscesu, mohl by to být velký problém. Pro běžnou praxi by měla být pomoc metodami TCM jasně definována a vymezena.

 

Myslíte tím – výhradně pod dohledem lékaře, nebo ve spolupráci s někým, kdo má odpovídající oprávnění, zkušenost, případně poučená sestra nebo zdravotnický pracovník s doškolením….

Odpověď je velmi jednoznačná. Měl by to být prostě expert na akupunkturu, nejlépe (ze začátku alespoň určitě) čínský lékař, jako tomu je ve FN Hradec Králové. Pacient by měl projít přes kvalifikovaného internistu, který ho pečlivě vyšetří, zjistí všechny jeho potíže, odebere pečlivě anamnézu, vyšetří jej

probere základní laboratorní skríning, včetně EKG. Poté by byl pacient předán čínskému specialistovi. Před dvěma lety jsem hovořil s čínským lékařem, který pracoval na chirurgickém oddělení. Byl to chirurg- operatér a po výkonu i aplikoval akupukturu k urychlení střevní pasáže, ke snížení spotřebě analgetik a podobně. To by se mi velmi líbilo, ale v našem prostředí to zatím považuji za velmi nereálné.

 

Pokouší se to řešit novela zákona č. 96, která vytvořila pozici Specialista a Terapeut TCM, tříleté a pětileté studium. Ale je to nelékařská pozice. Vidíte to jako určitý model řešení?

Vždy je to otázka jedince, jakým způsobem je vzdělaný, sofistikovaný. Určitě ten, kdo by chtěl pracovat v nemocničním prostředí, poskytovat podpůrnou péči, by měl být velmi podrobně zkoušen a prokázat široké znalosti. Zásadním problémem je to, že vedle opravdu vzdělaných lidí se vyskytují i lidé, kteří jsou schopni léčit vše za jakýchkoliv okolností, bez znalosti souvislostí, bez základních medicínských znalostí.

Dám jeden příklad.

Před dvanácti lety za mnou přišel pacient s poměrně velkým nádorem močového měchýře, který mu byl diagnostikován rok předem. Pacient se bál operace, proto vyhledal pomoc léčitele. Ten mu řekl, že se rozhodl správně a že ho nádoru zbaví. Po jednom roce nejenže nádor nezmizel, ale pochopitelně dle porovnávajícího sonografického vyšetření se výrazně zvětšil.

Pacienta jsem operoval, následně kontroloval a tento žije dosud.

Mnoho nemocných, kteří se v takovýchto případech uchýlí k nemedicínské léčbě však takové štěstí nemá. Prezentuji to zde jako špatný případ “ léčitelů”, kteří kazí prostředí alternativní medicíny. Proto dle mého soudu musí být jasně definovány podmínky, limity, musí dojít k jasnému toho co léčit alternativně a přísně určit i pracovníky, kteří tuto činnost budou vykonávat.

 

Pokud by terapeuti a specialisté zastávali část práce nebo léčby, kterou děláte vy, jaká by byla jejich pozice ? Mohou oni dělat invazívní zákrok?

Jak říkám, tyto věci se musí řešit legislativně. Na druhou stranu by byla velká škoda, aby velmi schopní a kvalifikovaní nelékaři nemohli akupunkturu provádět. Řada mých spolužáků ze školy Jiřího Řešátka je velmi šikovných, zručných a pracovitých s hlubokým zájmem o obor.

 

Lékařů znalých akupunktury je u nás stále ještě málo. Myslíte si, že by se tu měl třeba na přechodnou dobu uplatnit větší počet čínských lékařů?

Nevím, myslím že jde spíše o kvalitu než kvantitu. Samozřejmě mají tradici, zkušenosti a empirie je něco, co vám nikdo nevezme. Já se akupunktuře věnuji 4 roky, což je při rozsahu problematiky velmi krátká doba. Pro mě je to spíše koníček, něco, co mě přivádí zpět se podívat na pacienta tak, jak jsme se to učili v interní propedeutice.

 

Co u vás rozhoduje, zda nasadíte akupunkturu nebo něco ještě z TCM u vašeho konkrétního pacienta? Je to třeba dlouhodobě se nelepšící stav, je to vaše zkušenost, nebo prostě usoudíte z toho, co jste se naučil, že tady by to mohlo zapůsobit a efekt bude výraznější?

 

Především využívám tradiční diagnostiky z jazyka a pulsu. Musím říci, že při práci v urologické ambulanci na to není moc času. Pokud během dopoledne ošetříte více než třicet pacientů, tak na celostní diagnostiku nemáte čas. K tomu je třeba si udělat čas po pracovní době. Pacienta se pečlivě vyptáte, jaký byl vznik a vývoj jeho problémů a mnohdy víte vše bez CT a ultrazvuku, kterými vše jen potvrdíte.

 

Měly by být metody TCM dostupné maximálnímu počtu zájemců, třeba i mimo nemocnice, v samostatných centrech nebo třeba v odděleních nemocnice, aby se pacienti mohli jít někam zeptat?

Jednoznačně ANO.

Lidé by měli mít možnost volby.

Pokud by ale chtěli například onkologické onemocnění léčit hned od počátku alternativními metodami, měli by vědět, že je to nesprávné.

Na druhou stranu se ví, že dobře zvolená akupunktura a bylinoterapie urychlují odstraňování toxických látek z těla po chemoterapii nebo biologické terapii a usnadňují regeneraci orgánů a tkání.

Bohužel nedávno vysílaný pořad ČT „Máte slovo“ ukázal kontroverznost celé problematiky a místo, aby uklidnil, tak spíše přidal mnoho dalších nejasností a otazníků. Z řady zastánců TCM byl dle mého soudu jednoznačně přesvědčivý pouze profesor Prymula.

 

Vy jste v nemocnici léta, máte významnou pozici, dovedete si představit, že je zde místo, kde se lidé mohou předem informovat na tyto možnosti? Jde o obecnou informovanost – měli by informace o dostupnosti a možnostech TČM lidé získávat už v nemocnici, nebo až v nemocnici?

Nemyslím si, že v nemocničním prostředí je na toto v současné době a při současném systému zdravotnictví prostor. Hledí se na kvantitu. Lékaři jsou nuceni ošetřovat stále větší počet pacientů.

K tomu je nutno přičíst stárnutí populace, konzumní způsob života s nárůstem civilizačních chorob, nárůstem malignit, nedostatku sociálních lůžek, nízké platy lékařů a sester, a z toho vyplývající nedostatek zdravotnických pracovníků. To vše vám pak dá součtem přeplněné ambulance, velké množství výkonů, únavu personálu.

Lidé by měli informovanost jak v západní, tak i alternativní medicíně získávat preventivně, hlavně ze sdělovacích prostředků, z časopisů, rádia, televize, internetu. Pro konkrétního člověka může být alternativní způsob léčby druhou šancí, ale od experta.

Autor: Jan Hovorka

Foto: Archiv (denik.cz, mb-net.cz)