Jan Werich: Znalec staré Číny, moudrý Klaun a pacient jednoho z prvních lékařů-akupunkturistů u nás

Ač to tak někdy vypadá,  není u nás tradiční čínská medicína zase takovou novinkou. Arciže z hlediska nás, aktuálních současníků. Mezi prvními praktikujícími akupunkturisty v Čechách, kteří první zkušenosti sbírali v Číně, Mongolsku nebo Indii,  byl od počátku šedesátých let MUDr. Jaroslav Hovorka, a mezi jeho (celkem až desetitisíci) pacienty také Jan Werich. Herec, ale kupodivu také znalec čínských reálií, literatury, historie a také TCM. Na sklonku života mu pomáhala hlavně akupunktura čelit přibývajícím nemocem i obtížím osudu. Lékař mu byl partnerem v básnicko-filozofických, pozdně nočních debatách dvou zralých mužů, v domě na pražské Kampě. Vánoční atmosféru si vám tedy dovolíme obohatit vzpomínkou na umělce a v dialogu, který spolu vedli lékař-básník, zvaný Bosonohý a jeho pacient, moudrý Klaun, v knize Balada z domu V+W (Pavilon polozapomenutých snů).

Vybrané úryvky berte jako dárek – snad vás trochu v předvánočním čase obohatí a potěší.

(Úryvek z kapitoly

NEBUDIT, KDYŽ SPÍM

Chceš-li být douho živ,

hledej perly draka Lung)

KLAUN:

„Povídají si Číňani o nemocech a počasí?“

BOSONOHÝ: 

„Ne. Počasí je takové, jaké má být. V létě horko. V zimě zima. Není důvodu ho pomlouvat. A slušný člověk ví, že má být zdráv. Proto se o nemocech nemluví. Stydí se za ně. Číňan se dlouho léčí sám.“

KLAUN:

„Já jsem se chtěl taky uzdravit sám, ale nějak mi to nejde, ačkoliv jsem prolistoval všechny ty jejich tisíciletý knihy –

Knihu o Velkým Tajemným

Knihu o pěstování života

Knihu proměn

Knihu léků,

a zkusil jsem i zázvorový víno, co prej dávají v Číně na potraty, a zázvorovou vodu na kašel šakalů, akorát jsem nezkoušel to jejich pocení strachy na hřbitově, ani to ředění vína vodou, protože to dělal už ve starým Egyptě ten Melampus, první smrtelník, kterej provozoval léčitelství a kterej vyléčil i svýho prvního pacienta, nějakýho Ifiklose z impotence, ačkoliv ten ji dostal z nějakýho prudkýho hnutí mysli.

Zkoušel jsem i to krásný léčitelství, takový to, co bejvalo ve starým Řecku, v Epidauru, ty jejich hry, při kterejch se očišťuje duše a člověk jako by se znova narodil.

Škoda, že jsem nesehnal nebeský kostičky v želvím pouzdře, ty, na kterejch jsou nápisy, co máte užívat, tak, že zakvrdláte a z pouzdýrka vypadne kostka s radou a člověk nemusí za doktorem.“

BOSONOHÝ:

„Mnozí staří Číňané viděli svět dost jednoduše. Dík své filozofii. Vesmíru prý vládne tao, neviditelná síla, která se projevuje ve dvou podobách

jin – jang.

Spojením obou vzniká život. Smrt je oddělení jinu od jangu. Něco je víc jin, něco je víc jang. Citlivý člověk to dokáže vycítit. Jin je dívka i Měsíc. Voda a tma. Země. Chlad a ticho. Klid.

Noc.

Jang je chlapec a Slunce. Oheň a světlo. Obloha. Teplo a pohyb.

Den.

V každém jin je zárodek jang a obráceně. Z nadbytku jinu vzniká jang. Přemíra jangu rodí jin. Často se stává, že jang se jeví jako jin. Jin jako jang.“

KLAUN:

„To mi připomíná tu samičku ledňáčka, která ve starým Řecku představovala pro živý

bohyni smrti

a pro mrtvý

bohyni života.“

BOSOHOHÝ:

„Někdo může říct – je to jin.

Druhý může tvrdit – jde o jang.

Oba mohou mít pravdu. Jde o to, jak se na věci díváte.

Z jakého úhlu.

Jin – jang se přitahují. Jin trpí spíš chronickými nemocemi. Chorobami plic a kůže. Miluje kapky a prášky. Bojí se injekcí a operací.

Janga postihují spíše akutní choroby. Úrazy a vysoké teploty.

Nemoc je porucha rovnováhy jin a jang.

Zdraví je rovnováha. Výstřelky, přehánění škodí. Pro Číňana nikdy nebyla nemoc tajemná, neznámá. Nešlo o trest jednoho nebo více bohů. Číňan odjakživa věděl, že nemoc má příčinu zevní, nebo vnitřní, nebo obojí. Zaujímal k nemocem optimistický postoj, protože znal nebo tušil příčiny. Věděl, že zdraví i nemoc jsou v jeho rukou. Křesťanstvím postižený Evropan musel čekat, zda ho Bůh uzdraví. Léčit znamenalo pro starého Číňana obnovit rovnováhu jin – jang. Potlačit, čeho je příliš. Podpořit, čeho je málo. Tělo se ozdravuje samo. Stačí mu nepatrně pomoci. Třeba se sluňte, máte-li málo jangu. Nebo jezte zeleninu. Máte-li málo jinu, vařte si maso. Procházejte se za úplňku. Nejlépe nahý. Chcete být dlouho živ?

Hledejte perly draka Lung.

Najdete-li černou, budete tu pět tisíc let, jestliže ji polknete.

Po bílé deset tisíc let.

Po azurové padesát tisíc.

Po červené?

Jak dlouho budete chtít.“

KLAUN:

„Já si radši to píchání ještě do zejtra rozmyslím a teď, abych splnil starej čínskej zvyk – doprovodit návštěvu aspoň dvacet kilometrů, tak půjdu s vámi a zptákxy půjdu nah a budu se měsíčnit.“

Zůstali stát u řeky, nad kterou jiskřilo souhvězdí Purpurového paláce. Na východě bledla Ohnivá hvězda.

103

Ilustrace Karel Šafář


Warning: Use of undefined constant rand - assumed 'rand' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /www/doc/www.tcmrevue.cz/www/wp-content/themes/ribbon/single.php on line 35