Čekání na…

Po schválení studijních oborů TCM Poslaneckou sněmovnou je nejvyšší čas začít přemýšlet, kdy, jak a kdo zahájí výuku. Možná už je to vymyšlené (to by bylo dobře!), a tak by se zase slušelo sdělit to lidem – je jich dost, kteří by o to měli zájem. Potřebují čas na rozhodnutí, zvážení celé situace, naplánování budoucnosti. Určitě pokud jde o studenty. Pokud jde o pacienty, času se zabilo už dost.

Možná vznikne nějaký klasický národní kompromis. Třeba, že škola jako bude, ale nebude nutné ji vystudovat. Je tu dost učilišť, kde se přece něco stovky, možná tisíce adeptů a studentů naučili. To není ironie, jen uvažování. Budou mít kombinovaní náhradně-provizorní absolventi (jistě s výjimkami ze zákona, bez nich to u nás nejde) srovnatelné podmínky? Nebo budou diskriminováni naopak absolventi soukromých škol, bona fide vyučení v odbornosti, kterou prakticky nesmějí použít, a státní studenti nekompromisně preferováni? JIstě, dá se říci: měli si zjistit, za co platí, ale…

Možná vznikne jakýsi tradiční, národně poťouchlý výklad, který zase všechno může komplikovat. Je to jak s Ústavou a právníky – když se sejdou dva, mají tři názory.  Vynálezci přílepků jistě již kutí.

To už zabočujeme do poněkud filozofických úvah. Je to předčasné a před zájemci ještě pár metrů cesty. Zákon jde do Senátu a k prezidentovi. Pak… kam? Bude zřizovat školu Ministerstvo školství nebo zdravotnictví? Vznikne specializace na nějaké vyšší nebo jinak odborné škole, či dokonce fakulta na nějaké nenápadné vysoké škole, v Hradci Králové nebo Plzni? Nebo jiná instituce? Kdo bude platit vyučující? Co budou učit, když je praxe tohoto oboru nedořešená? A odkud budou ti vyučující, po dobu minimálně tří let, než první absolvent, oprávněný k praxi TCM, vyjde ze škamen?

Budou mít první absolventi podmínky pro výkon HPP nebo jiného smluvního vztahu? Mluvíme o Bc., pro Mgr. jsou před námi ještě dvoje volby, o nejisté vládě nemluvě, a neodvážíme nic tipovat. Kde nabudou dovedností praktických, když praxe TCM v oblíbených metodách (akupunktura) není zcela legální, tak by ji vlastně nikdo neměl provozovat, a další metody se tu těší jisté, s půvabnou nadsázkou řečeno, nostrifikaci. Různí pedagogové a školy mají různý přístup, nastává řekněme europeizace TCM. No, to by nebylo ani tak na škodu, ale zdalipak víme, že indikace herbálních prostředků z Číny dle zásad TCM je stejně účinná, jako generika od jihočeských rybníků, naordinovaná absolventem kurzu, sice placeného, ale poněkud nemedicínského?

To nejsou kverulantské tázky. Po několika týdnech v kurzu Beijing TCM Hospital, a Shuguang TCM Hospital v Šanghaji, a hlavně rozhovorech s lidmi, kteří se TCM profesionálně věnují, z tohoto chvatu a nízké odbornosti, nedostatku kontroly a dalších dětských nemocí implementace TCM, máme trochu obavy. Metoda pokus-omyl by mohla být nebezpečná.

Jde totiž o zdraví.

Poznámka konstruktivní: Připravujeme další rozhovory s čínskými experty TCM, pracujících v pekingské nemocnici, Research Institute of Beijing TCM Hospital a dalších. S názory a  osobnostmi profesionálů, působících v Číně a dalších zemích, vám rádi sdělíme. Rozdíl jak v podpoře státu, tak individuálně ve vzdělání, praxi, odbornosti, zaujetí, kompetentnosti, ale i zodpovědnosti je totiž markantní. A co bije do očí nejvíc – úcta, jíž se lékaři TCM v Číně těší. Tak se budeme těšit i my.

Tedy, pokud všechno půjde dobře dál, vláda bude vládnout, konat, bude a aspoň nějaká.

 

Jan Hovorka